Zasloužíte si lepší život. Pojďte na to.

Když dva dělají totéž

       Tak jsem si zase přečetl jeden článek a to mě přimělo reagovat. Prý je mužský princip v krizi, protože se jang vyčerpal, není dost vyživován jinem. A to proto, že byl nadmíru v dominanci. Takže z toho vyplývá, že řešením by bylo, aby se jang trochu oslabil, byl méně dominantní a bude to.
       Ale to je podle mě zásadní nepochopení mužského principu. Když mužský princip bude méně dominantní, bude méně mužský. Tedy bude ještě slabší. A moje základní téze je, že problém mužů, této společnosti i mužské energie v ní je ten, že mužská energie je naopak příliš slabá. Aby to bylo jasnější, napíšu ještě srozumitelnější slovo – mužská energie, kterou známe, je povětšinou nemocná mužská energie. A nemocná mužská energie má tendenci se povyšovat, takže vypadá jako silná, ale není silná doopravdy. Mám pro ni výraz: Dutá síla. Problém duté síly není v tom, že je příliš silná, ale že je silná jen navenek.
       Když se ji pokusíme ještě víc oslabit a oddominantnit, bude ještě hůř.

Proč je mužský princip v krizi

       Mužský princip je v krizi, protože je nemocný. A nemocný je proto, že od něho chceme, aby nikomu neubližoval, muži jsou vychováváni, aby byli hodní, snažíme se ho natlačit do kolonek předvídatelnosti, zákonů, zodpovědnosti a správného chování*. Místo abychom ho přijali takový, jaký je.
       Zajímavé je, že čím víc se muž snaží, aby nikomu neubližoval, tím méně je zajímavý. A to i pro ženy. Člověk by si řekl, že když ženy říkají, že chtějí hodné muže, že hodní muži budou odolávat náporům krásných žen toužících po nich. A naopak zlí muži by měli být sami.
       Jak je možné, že je to právě naopak? Prostě proto, že společenské nánosy žijeme pár set let, většinou ani to ne, zatímco naše přirozenost je zde s námi miliony let a je přirozená, tedy jakmile se přestaneme snažit, vyplave na povrch i tam, kde se zdála nebýt přítomná.
       Každý z nás si musí rozmyslet, co chce. Jako muž chci být nezajímavý a marně se snažit o něco, co ani nejde naplnit nebo se pustit do víru nebezpečného života a riskovat a najít sebevědomí a sílu?
       Jako žena: Chci hodného poslušného předvídatelného muže, se kterým se budu nudit a který mě nebude přitahovat? Nebo chci divocha, který bude strašný, ale současně úžasný?
       Problém je, že většina lidí se bojí divokosti. To pak nastane chaos. To se pak pobijeme. To pak jako žena budu úplně pod nadvládou muže. A co když mi ublíží?

Tady najdete termíny kurzů a přednášek.

 

Když dva dělají totéž

       Když jsem byl slabý muž a pokusil bych se oslovit ženu, špatně bych dopadl. Když dnes oslovím ženu, někdy to nedopadne, většinou to ale udělá radost oběma.
       Když jsem byl slabý muž, nikdy bych si nedovolil někoho obejmout jen tak. Dnes občas za mnou chodí ženy, abych je objal, protože vidí, jak v mém objetí ženy dokáží zjihnout. Za co bych dříve musel platit a i tak bych asi moc objetí nedostal, mi dnes ženy často děkují.
       Představte si, že jsem byl nedávno sobecký. A nejen že jsem se za to nestyděl, ještě jsem si za tím stál. A druhý den jsem uslyšel děkuji. Protože jsem tím ženě umožnil, aby mohla zažít to, co nikdy v životě nikomu nedovolila. Užil jsem si a ještě tím ženě pomohl.
       Dřív bych se snažil a výsledkem by bylo malé nic. Nebo něco hezkého ze slušnosti. Dělal bych to pro ženu a ona by dostala málo a já také. Jak je možné, že teď to dělám pro sebe a dostanu mnohem víc já i ona?
       Dřív by mi žena řekla, že jsem hodný a že se mnou chce kamarádit. Často ani to ne. Tak jsem na tom byl špatně.
       Dnes dostávám sms: „Jsi příšernej.“ A pak se krásně pomilujeme.
       V některých obzvlášť silných věcech ještě dokážu ublížit. Ne že bych se o to snažil, ale ještě jsou věci, které mohu udělat a ženě to ublíží. Ale když jsem pak s ní, z ublížení se stane pomoc. A příště už totéž rovnou pomůže.
       Ale v drtivé většině věcí už ani neumím ublížit. I když dělám to, co by dřív druhému ublížilo, on mi za to pak poděkuje. Chápu, že si to asi nedokážete představit. Tady mi musíte věřit nebo zůstat v tom starém světě, kde se musíte snažit dělat věci správně a často ani tak nefungují. Když mi uvěříte, můžete začít dělat věci, abyste se dostali do nového světa, kde jste naladěn a děláte to, co cítíte a ono to pomáhá, i když by to dřív ublížilo.
       I v tom novém světě můžete ublížit, když nebudete dobře naladěni na TADY A TEĎ. Ale proč byste to dělali, když být naladěn je tak krásné?

Není důležité, co děláš, ale kdo to dělá

       Už jsem slyšel děkuji i za to, že jsem ženu zbil (samozřejmě měla možnost to kdykoliv ukončit. V několika případech si o to dokonce sama řekla, protože už předtím sama procítila, že buď ji to bude bolet emočně zbytek života nebo tělesně pár minut).
       Jak je to možné? A proč od jiných mužů je bití důvodem k žalobě?
       První podstatná věc je, že nikdy nic z toho nedělám proto, abych ženě ublížil. Právě naopak. Druhá podstatná věc je, že se nebojím, že ženě ublížím. Vím, že ublížit může cokoliv a i pomoct může cokoliv. Rozhodující je naladění dané ženy. Tedy já si musím předem domluvit takové podmínky, aby (v ideálním případě) ať udělám cokoliv, to té dané ženě pomohlo. Přesto, že od jiného muže jí totéž způsobilo trauma, když to má žena ve své moci kdykoliv ukončit a ví, že to nedělám z plezíru a současně ví, že jsem při tom pravdivý a současně nejsem závislý na dokončení a současně jsem připraven kdykoliv přestat a objímat ji až do úplného uzdravení, jí to ode mě pomůže.
       O některých věcech nemůžu psát, protože jsou příliš osobní. Nicméně už vůbec nevěřím na to, že něco musí ublížit. Ne. Záleží to na tom, kdo to dělá a jestli je v této oblasti uzdraven. Pokud ano, ať udělá cokoliv, pomůže to. Pokud ne, ať se sebevíc snaží, nakonec ublíží.
       Ještě pořád mě překvapuje, za co mohu slyšet děkuji. A s každým novým „Děkuji“, kde dřív bylo: „Ublížil jsi mě“, jsem svobodnější. A po každém novém osvobození slyším ještě víckrát děkuji.
       Paradox je, že čím má muž tyto věci uzdravenější, tím víc se může chovat jako muž. A tím méně to ubližuje, i když předtím by to ubližovalo. Problém je v tom, že to není hned takto. Na začátku cesty to muž ještě neumí a ublížit může a to velmi snadno. Proto prosím nedělejte nic z toho, o čem jsem psal, bez toho že se to nejdřív naučíte. Pokud to neumíte (a pravděpodobně neumíte), můžete zkazit život někomu druhému i sobě.
       Proto dělám kurzy, kde se krok za krokem muži učí jít do mužské energie i za tu cenu, že to ženě ublíží (ale ne: aby jí to ublížilo!!!). A ženy se učí jít do ženské energie i za tu cenu, že budou zranitelnější. Na kurzech máte obrovskou výhodu – ženy chráním před muži, kteří by to přestřelili a tudíž se nemusí bát ani muži, že ublíží, ani ženy, že jim bude ublíženo.
       A tím, že prostředí je bezpečné, jde cesta snadněji a tou nebezpečnou částí cesty můžete projít nejen bezpečněji, ale i rychleji, než jsem jí šel sám, protože už tu cestu znám.

Štěstí na konci cesty

       A co Vás čeká na konci této cesty? Muži v mužské energii. Zatímco na začátku ubližovali, i když se snažili neubližovat, teď pomáhájí i tím, co předtím ubližovalo.
       Ženy v ženské energii. Zatímco dřív byly nespokojené, i když měli všechno, teď jsou spokojené, protože mají to nejpodstatnější. Mají muže v mužské energii a samy si mohou užívat blaho nezranitelné ženské energie.
       Těším se na viděnou.

Rizika

       Prosím nedělejte nic z toho, o čem píšu bez toho, že víte jak. Kdyby se najednou všichni utrhli a začali by jednat totálně bez kontroly jejich mysli, výsledkem by byl obrovský chaos. Na druhou stranu když se to postupně naučíme, najdeme nejlepší řešení i tam, kde dosud byly jen špatné možnosti.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

*Proboha nemám nic proti předvídatelnosti, zákonům a zodpovědnosti. Ale co je živé, nemůže být plně předvídatelné. Když je muž plně předvídatelný, je nudný.
Problém zákonů je v tom, že čím detailněji popisují, co je špatně a co je dobře, tím víc skulinek pro obcházení nechávají. Ale hlavně- jak vysvětluji v tomto článku, není důležité, co děláte, ale kdo to dělá. Tedy trestný by neměl být samotný čin, ale následek. Tedy když udělám vše legálně a připravím lidi o peníze, měl bych za to být potrestán. A když nelegálně zachráním lidský život, měl bych být oceněn. Divíte se tomu druhému případu? Nevíte, že pan Winton porušil zákony Anglie, Německa a myslím, že i naše, když zachraňoval židovské děti před holocaustem?

Proč jsou ženy nespokojené

       Je mnoho důvodů, proč jsou ženy nespokojené. Důležité je vědět, že často ani netušíme, proč jsme nespokojení.
       Pokud se Vás tento článek týká, může úplně změnit Váš život. Pokud byl dosud založen na strachu, může se stát, že si uvědomíte, že Váš muž Vás nepřitahuje tolik, kolik byste chtěla.
       To může být začátkem konce Vašeho vztahu. (Může to ale také znamenat, že Váš vztah konečně doopravdy začne – to záleží na tom, jak se k tomu Vy a Váš muž postavíte). Hlavně to ale může být začátkem konce nadvlády strachu nad Vámi. A to rozhodně Váš strach nebude chtít připustit. Proto očekávejte, že se ve Vás bude vše bouřit proti tomu, co napíšu.
       Čím víc se budete bouřit, tím je důležitější si položit jedinou otázku: Kdo se bouří doopravdy? Jsem to já? Nebo je to něco, co se bojí, abych se odevzdala? Samozřejmě, že na první pohled jste to Vy. Ale netoužíte také současně i po tom, abyste se odevzdala tomu jednomu muži, který Vás uchvátí tak, že se v něm úplně rozpustíte? A pokud v sobě máte i tuto část, která z nich je založena na strachu a která na lásce? Co je založeno na strachu, je pomíjivé. Trvalé je jen to druhé.

Strach přináší utrpení

       Co je způsobeno strachem, přináší jen utrpení. Je třeba strach uzdravit a pak bude výsledek jiný. Když se něčeho bojíme, myslíme si, že to něco nám přináší problémy. Ale skutečnost je jiná: Ty problémy nám přináší náš strach z toho něčeho. Kdybychom neměli strach, uměli bychom s tím zacházet tak, že bychom byli v pohodě.
       Představte si, že se bojíte psů. Vyhýbáte se psům, aby Vám neublížili. Asi Vás nenapadne psy pozabíjet, ale rozhodně je chcete odstranit ze svého okolí. Ale za Vaše utrpení nemohou psi. Za to může Vás strach, který Vám nedovolí je umět přimět, aby se k Vám chovali dobře. Místo toho cítí Váš strach a o to víc na Vás doráží. Dokud si strach neuzdravíte, bude Vám špatně i jen při pomyšlení na psa.
       Až si strach uzdravíte, bude Vám setkání s každým psem přinášet radost a i kdyby se u Vás objevil nějaký nebezpečný pes, vůči Vám zůstane v pohodě, protože nemá na co dorážet.
       Samozřejmě to neplatí, pokud svůj strach jen potlačíte. Když se naučíte strach jen necítit, psi a jejich špatné chování k Vám budou přitahováni ještě víc, abyste musel/a procítit to, co se bojíte cítit, tedy Váš strach.
       Proto jsou „ti, co se nebojí“ ještě ve větším nebezpečí, než ti, co ví, že se bojí. A proto také říkám, že předposlední stadium strachu je „já se bojím“, zatímco v posledním stadiu strachu říkáte: „Já se nebojím“.
       Uzdravený strach říká něco jiného: „Já ty psy miluju.“ My jsme ale zapomněli, že strach se někdy maskuje jako nepřítomnost strachu a hlavně že strach můžeme uzdravit. Proto nevíme, že máme vnější svět ve svých rukou. Stačí si uzdravit to, čeho se bojím a to, čeho se „nebojím“ a pak se budu bát jen tehdy, když je k tomu důvod. Pak mě takový strach bude chránit před skutečně nebezpečnými kroky a bude to zdravý strach, který mě nebude ochromovat a přinášet potíže, ale naopak mě před nimi bude chránit.

Tady najdete termíny kurzů a přednášek.

 

Strach z mužské síly je strach

       Stejně jako některé lidi psi chrání a jiné pronásledují, mužská síla některým ženám prospívá a jiným ubližuje. Stačí si uzdravit strach a najednou Vám bude mužská síla sloužit.
       Nejhorší na tom je, že ženy, které se bojí mužské síly, si často vybírají vnitřně slabé muže, kteří mohou být paradoxně nebezpečnější. Je důležité vědět, že skutečně silný muž ženu nemusí mlátit, protože si ji získá svou vnitřní silou. Zatímco slabý muž vnitřní sílu nemá a tudíž ženu nezíská, i když s ní je třeba i sezdán. Uvnitř to cítí a pak má dvě možnosti: Buď se fyzické síly bojí a půjde do deprese nebo uteče za milenkou. Nebo se fyzické síly nebojí a začne ženě ubližovat. Proto paradoxně jsou to právě slabí muži, kteří jsou pachateli domácího násilí. A ženy, které se bojí silných mužů, si do života přitahují buď slabochy nebo násilníky.
       Zatímco ženy, které mají mužskou sílu (i tu fyzickou!) skutečně v úctě, nezažívají fyzické násilí a pokud ano, tak jen takové, které se jim velice líbí.
       Pravděpodobně teď právě velice nesouhlasíte. Proto si Vám dovolím uvést příklad z praxe. Na můj kurz chodí dvojice, kde muž se na počátku bál své síly a žena ho válcovala. Ani jeden z nich nebyl šťastný, vztah byl v nebezpečí rozpadu.
       Tato žena je skutečně silná a nebojí se moc, proto byla od počátku ráda, když její muž začal získávat sílu. Začala si ho víc vážit, ale skutečná změna nastala až na kurzu, kde objevili moc léčivého bití. Žena si sama řekla o pořádný výprask. Muž se bál ji uhodit, ale jí zřetelně dělalo dobře, když může cítit, že její muž je schopen si ji přehnout přes koleno.
       Kdo tím víc trpěl, byl muž, protože on se bál ženu uhodit. Ona není žádná masochistka, ale zjistila, že k tomu, aby přestala blbnout, potřebuje, aby věděla své hranice. Kdyby měla silného muže, stačil by jeho pohled. Ale protože měla muže tehdy ještě slabého, musel se naučit svou sílu přijmout a to bohužel nejde bez přijetí fyzické síly.

Není to návod k násilí

       Musíte vědět, že když dnes přijdete domů a zmlátíte ženu, není to léčivé bití. Proto to prosím nedělejte. Léčivé bití má mnoho různých podmínek a jsem si téměř jistý, že když to uděláte bez vedení, uděláte to špatně a hodně pokazíte.
       Stejně tak, pokud už dlouho toužíte dostat na zadek, udělejte to raději v bezpečném prostředí. Protože jestli to Váš muž přežene, ublíží Vám i Vašemu vztahu.
       Nejdůležitější podmínkou pro to, aby to fungovalo, je souhlas obou stran. Druhou důležitou podmínkou je umět se naladit na skutečnou potřebu ženy a udělat to tak, aby to ženu osvobodilo.
       Ale toho jako muž, který se bojí své síly, téměř s jistotou nejste schopen. Proto prosím vemte tento článek jako námět k přemýšlení. Rozhodně ne jako návod k činům. A už vůbec ne bez dozoru.
       Ne nadarmo se říká, že když dva dělají totéž, není to totéž. Jsem si jist, že když teď půjdete dát své ženě na zadek, že téměř s jistotou ublížíte jí i sobě.
       Ale když se to naučíte a uděláte to v bezpečném prostředí, pomůže to vám oběma. A rozdíl není v tom, jak mlátit, ale kdo bije. Zda bije muž z frustrace nebo zda bije muž, aby láskyplně vrátil ženu na její místo. A také zda ji tam vrací, aby si něco dokázal nebo jí něco vrátil nebo jestli je to láskyplné bití, které si žena sama řídí. Pokud nechápete, jak je možné, aby to žena řídila, musíte přijít na kurz a uvidět to.
       Jsem si jistý, že na kurzu uvidíte ženy, které to nedovolí. A jsem si jistý, že tam budou ženy, které to v bezpečném prostředí budou chtít a pomůže jim to. A když uvidíte, že to může pomoci, půjdete do toho s jiným naladěním a pomůže Vám i to, co by Vám předtím ublížilo. Protože není rozhodující síla úderů, ale láskyplnost muže a otevřenost ženy. A otevřenost ženy je dána nejvíc tím, zda muž svou sílu BUĎ popírá, odmítá či zneužívá NEBO přijímá a umí láskyplně dát.
       Když muž svou sílu odmítá či popírá, je sice žena v bezpečí před ním, ale muž ji nedokáže ochránit ani před ostatními ani před ní samotnou. A tudíž se mu žena nikdy nevydá. A když se mu nevydá, začne se nad něj povyšovat a to je začátek konce vztahu. Navenek může vztah vypadat jako mírový nebo bojovný. Když je mír, tak jen proto, že žena vládne a to je mír, který škodí muži, ženě i dětem.
       Když muž sílu zneužívá, dokáže ženu ochránit před nebezpečím zvenku, ale sám je největším nebezpečím a proto se mu žena nikdy nedokáže doopravdy odevzdat. Místo toho se před ním musí chránit a tudíž muž nemá žádnou šanci ženu ochránit před ní samotnou. Žena vypadá jako slabá, ale na nějaké úrovni si muže neváží, protože si ji nedokázal doopravdy vzít a protože cítí, že je vnitřně slabý.
       Pouze když muž svou sílu přijímá, může se o něj žena opřít. Chrání ji před ostatními i před ní samotnou a dokonce i před sebou samým. To dokáže jen skutečně silný muž, který si už nic nemusí na ženě dokazovat ani se jí nebojí ani toho, že by ji ztratil. Pak je žena v bezpečí a přestane vyvádět, protože už ví, kde je její místo (=že se může o muže opřít).

Nikdo učený z nebe nespadl

       Ten poslední případ je ideální, ale bohužel pro většinu lidí ZATÍM vzdálený. Když muž není dost silný, musí se naučit svou sílu přijmout a to nejde bez toho, že přijme i svou fyzickou sílu.
       Muž, o kterém píšu, má to štěstí, že jeho žena se moc nebojí a má ho ráda. Tudíž vítá jeho cestu k síle, i když to znamená, že se učí na ní a to někdy není úplně příjemné. Ale když je žena se slabým mužem, má jen 5 možností:

• užívat si, že je slabý (a přijmout, že nikdy nebude mít silného muže ani výhody z toho plynoucí)
• stěžovat si, že je slabý (a tím v něm jeho slabost posilovat)
• být ráda, že jde ke své síle, i když to není někdy úplně příjemné
• stěžovat si, že jde ke své síle a tím to dělat horší pro oba
• odejít od něj (a divit se, že další muž bude podobný)

       Kdyby už byla láska mrtvá, nesměl by na ni šáhnout a kdyby to udělal, rozešli by se. I proto je důležité s tím začít v bezpečném prostředí, s vysvětlením a ještě lépe s ukázkou léčivosti tohoto „obřadu“ na někom jiném, protože jinak by to mohlo vztah zabít.
       Když ji na kurzu bil, samozřejmě jejímu tělu se to moc nelíbilo. Ale vracelo ji to tam, kam patří, dávalo to smysl jejich vztahu a hlavně ji to osvobozovalo od povinnosti být ta silnější. Proto chtěla ještě víc, i když on už se bál pokračovat. Tím, že ona byla svobodná, se osvobodil i on. A oba dva i jejich vztah byli zdravější.

Pokračování

       Po kurzu jsem dostal mail, ze kterého budu citovat (jejímu partnerovi jsem přisoudil smyšlené jméno Marek): „Ve středu jsem si Markovi řekla, jestli mi může dát na zadek. Marek nejdřív že ne, že je unavený a chtěl by spát, že až zítra. Tak mne to mrzelo, ale nakonec se zvedl a udělal to. Ale nemělo ten správný efekt. A ke všemu to děsně bolelo. Nevím, jestli to bylo zase tím, že bylo po mým. Ale kdybych si o to neřekla, tak o tom ani neví, že to chci...Nějak někdy nevím, co mám dělat, o co si mám říct a i když to dostanu, tak stejně nejsem spokojená...“
       Já jsem odpověděl:“Myslím si, že ano, že to bylo tím, že to bylo po Tvým. Myslím si, že Ti nakonec Marek podlehl a proto to nefungovalo. Můžeš si o to říct, ale musíš unést, když Ti to nedá. A musíš si o to říct tak, aby Ti to chtěl dát. A možná jsi ve skutečnosti potřebovala obejmout?“
       Její odpověď: „Tak že nyní se spolu máme naučit mluvit a naslouchat si a nenechat se vmanipulovat do něčeho, co si jeden myslí, že chce, a přitom chce asi úplně něco jiného. A to jsem si fakt myslela, že chci na zadek, ale když jsi napsal o tom obejmutí, tak mi šly slzy do očí. A přitom si myslím, že objímání mám dost. Ale asi ne. Ale myslím, že i tahle zkušenost byla potřeba, abych zjistila, jak si o věci říkat a neříkat. A aby Marek zjistil, že mi na všechno nemá skočit. Protože ani jemu v tom nebylo dobře.“

Co žena skutečně potřebuje

       Nejdůležitější potřebou ženy je, aby se mohla odevzdat někomu/něčemu většímu a současně byla v bezpečí a dostala to, co doopravdy potřebuje. Aby se mohla odevzdat, aby nemusela řídit a současně procítila, že je ve skutečném bezpečí a že může dostat to, co potřebuje doopravdy její duše. K tomu často vede jen jedna cesta – že není po jejím. Úžasný muž je ten, který jí dá to, co doopravdy potřebuje, i když si o to ani neumí říct. A nedá jí to, co vlastně nechce, i když o tom mluví od rána do večera.
       Pokud se mnou teď nesouhlasíte, mluví za Vás Váš strach. Strach potřebuje, aby bylo po Vašem. Protože mu to přináší pocit bezpečí. Ale bohužel je to jen pocit, který je falešný a skutečné bezpečí nepřináší a bere ženě možnost si užít, jak krásně není po jejím a jak tím dostává to,co doopravdy a nejvíc potřebuje.
       Existuje jednoduchá možnost, jak to rozhodnout: Jste plně šťastná, když je vždy po Vašem? Nebo jsou naplněny potřeby Vašeho strachu, ale Vám vlastně něco chybí?
       Pokud jste plně šťastná a máte takový trvalý vztah, po kterém toužíte a současně máte věco pod kontrolou, pak mi napište. Položím Vám pár otázek, abych zjistil, zda se u Vás pletu. Nepotřebuji mít pravdu, chci najít, jak to je.
       Žena potřebuje, aby byly naplněny její skutečné potřeby. Což je obvykle něco jiného, než co říká, že chce. Proto si muži stěžují, že ženy nevědí, co chtějí. Ony to někdy ví velmi dobře, ale nikdy to nepřiznají. A bohužel častěji to nepřiznají ani samy sobě. Muž pak musí udělat něco jiného, než co žena říká, že chce, ale fungovat to bude jen když jí tím dá to, co chce doopravdy. Když je žena vědomá, potěší ji to. Když není, bude se nejdřív vzpouzet. A bude trvat, než jí dojde, že se jí to vlastně líbí, když není po jejím, aby mohlo být skutečně po jejím.
       Skutečnou potřebou (této) ženy (v tomto okamžiku) je, aby už nemusela být ve vztahu větší. Tedy aby nebylo po jejím. Proto to bití na kurzu fungovalo, protože jí to fyzicky ukazovalo, že větší je muž. Sice ho k tomu ponoukala, ale protože i on chtěl, fungovalo to.
       Když si pak o to řekla doma, ani sama nevěděla, že vlastně chce něco jiného. Muž to na nějaké úrovni cítil, ale také nevěděl, že ona chce vlastně obejmout. Kdyby to věděl, dopadlo by to dobře. Ale protože to nevěděl, měl jen svůj pocit a ten mu říkal: Ne. Ale on se nechal ukecat a proto to nefungovalo.
       Možná se ptáte, proč to fungovalo na kurzu, když tam se také v podstatě nechal ukecat. Ale na kurzu mu NE říkal jeho strach. Proto prospělo oběma, když se jeho strachu vzepřel.
       Ale doma mu NE říkal jeho pocit. Nebyl to strach, byl to jiný pocit. A proto jim oběma nepomohlo, když se vzepřeli jeho pocitu. Navíc tam funguje ještě jedna zákonitost.

Jak to funguje mezi mužem a ženou

       Opět budu citovat z mailu této ženy, který poslala Markovi: „Když jsme se seznámili, tak jsem si tě velmi vážila, jak se staráš o svého syna. Sice mne to ve vztahu k tobě hodně omezovalo - nemohli jsme spolu být častěji, vše se mu podřizovalo ..., ale vážila jsem si tě. Myslím, že jsem ti to i hodně říkala. (Dneska vím, že jsem věděla, že si stojíš za svým a že to mohu jen repektovat, nebo o tebe přijdu)
       Pak to trochu přestalo. Možná to nevážení vzniklo i z toho, jak jsi mi stále opakoval, že nestojíš za nic, že nejsi hezký, že jsi nic nedokázal...A já jsem ti na to skočila a začala tomu trochu věřit.
       Také jsi díky tomu, jak tvůj syn rostl, začal mít volnější ruce a mohl ses mi víc věnovat - mohlo být víc po mém. A v tom byl další kámen úrazu - bylo sice po mém, ale někdy to nebylo "od tvého srdce", ale proto, abys mi vyhověl, aby taky někdy bylo po mém. A ve chvíli, kdy já cítím, že to nejde od tvého srdce, tak i když je po mém, tak z toho jsem nespokojená. (to je přesně ten případ, když jsem si minulý týden řekla o pár na zadek. Vím, že jsi byl unavený a že se ti do toho nechtělo. Přesto jsi to pro mne udělal. A já byla nespokojená a ty jsi z toho také neměl dobrý pocit.) Takhle možná vzniklo to nevážení - že si nestojíš za svým.
       A když si nestojíš za svým, tak já to nějak uvnitř poznám. Dneska už to umím poznat a pojmenovat. (sice až po několika dnech, ale umím) Dřív jsem to nevěděla a nepoznala, ale rozmrzelá jsem byla, i když jsem nevěděla z čeho. To je myslím dobře, že už to vím, na tom už se dá pracovat. A myslím, že už to poznáš i ty.
       Je pravda, že od kurzu a následujících čtrnácti dnů, se všechno moc moc změnilo. A to, jak si tě vážím, má úplně jinou váhu. A zjistila jsem, že pro mě platí věta: Vážím si tě, když si stojíš za svým.“
       A dodatek pro mě: „Martine, každopádně vím, že si Marka vážím víc, než když jsme u tebe s kursy začínali. Vím, že to bylo vzájemné "nevážení si". Ale také vím, že se posunujeme společně, že se díky tobě dokážeme vymanit z těch bludných kruhů. Jeden z nás udělá krok (s tvou pomocí) a pak ho může udělat i ten druhý. A postupně se vše narovnává.“

Co chce žena doopravdy

       Ženin strach chce, aby ji nikdo neohrožoval. Proto čím víc skrytého strachu žena má, tím víc musí být po jejím, nesmí se nikomu oddat, vše musí mít pod kontrolou a každý muž, který se přiblíží, bude důkladně prolustrován. Od určité míry skrytého strachu neprojde žádný muž.
       Ale protože žena má v sobě i jiné potřeby, stejně se zamiluje. A zamilovanost převezme vládu a přiměje ženu dělat bláznivé věci. Čím větší skrytý strach, tím větší změna v době zamilovanosti.
       Ale zamilovanost přejde a žena najednou opět vidí očima strachu: vidí na muži hlavně jeho chyby. A její strach od ní muže odmrští.
       
       Ale žena chce něco jiného: Žena se chce úplně odevzdat. Chce se opřít a chce ještě daleko víc - chce se stát součástí MUŽE a chce to všechno nechat na něm. Ona bude mít na starosti ženské- jinové věci (láska, odevzdání, nerozlišování, přijímání, bytí) a jemu nechává mužské- jangové věci (boj, hranice, vnější svět, že si ji umí vzít, rozlišování, dělání).
       Skutečná ŽENA nemá strach a dovoluje MUŽI, aby si ji vzal se vším všudy, včetně toho, že bude po jeho. Když je MUŽ dost silný, může být i citlivý a pozná, co žena potřebuje doopravdy a dá jí to.
       Ale takhle se žena nemůže odevzdat komukoliv. Proto každá žena svého muže zkouší. Proto v pohádkách musel budoucí král splnit 3 nesplnitelné (!!!) úkoly. Proto žena neřekne, co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane.
       Žena chce být co největší, nejsilnější a pak najít muže, který ji zkrotí a ukáže jí, jak je proti němu maličká. Muže, který si s ní bude dělat co chce a tím ji naplní štěstím. Žena nechce muže, kvůli kterému se musí zmenšit, aby on byl větší. A žena nikdy nechce slabého muže. Toho chce jen její strach. A už vůbec nechce slabého muže, který ji bude mlátit.

Realita

       To je ale pro drtivou většinu lidí zatím spíše neuskutečnitelná pohádka. Jednak proto, že je málo skutečně silných mužů. A také málo skutečně ženských žen.
       Dokonce si myslím, že většinu žen odstavec výše nechá spíše chladnými. Protože si vůbec neumí představit, jak nádherné je rozpustit se v MUŽI. Protože zatím je doba nakloněná spíše tomu, aby ženy pěstovaly svou sílu. Nicméně pokud už cítíte, že síly máte dost a chcete uskutečnit spíše své potřeby, než potřeby Vašeho strachu, vězte,že je to možné. Budu se těšit na setkání na mých kurzech.
       Situace je ještě horší, než si myslíte. Protože i většina mužů, o kterých si myslíte, že jsou silní, jsou vůči ženě/ženám slabí. I prezidenti poslouchají ze strachu své manželky a i generální ředitelé hledají dominy, aby aspoň chvíli nemuseli nést břímě toho být větší. A co třeba filmoví hrdinové? Většina drsných mužů je bez ženy. Tedy na chvilku si ji k sobě přitáhnou, ale udržet si ji? Buď mají jen aférky s ženami, které je chtějí jen využít (James Bond) nebo vidíme muže, co touží po bývalce. Moc se na tyhle filmy nedívám, ale vybavuji si jeden film, kde se s mužem žena rozvedla, odmítá ho, neváží si ho, spíše jím opovrhuje. On pak zachrání ji a dalších 100 lidí a ona se k němu na konci filmu vrací.
       Ale to je zase známka slabého (byť svalově silného) muže, že si myslí, že s ním žena bude jen proto, že ji zachránil. Ano, chvilku ano, ale pak ho zase začne zkoušet. A když neprojde, odejde znovu.
       Skutečně silný MUŽ je ten, se kterým je jeho žena, i když odjíždí na dva roky na druhý konec zeměkoule. Ona mu ani nechce být věrná, tam ani není přítomno to chtění, ona mu prostě věrná je. Ne proto, že on to vyžaduje, ale proto, že on si ji vzal natolik plně, že pro ni ani nic jiného není možné. Ona je naplno jeho. Ne že by mu patřila jako majetek, spíše je jeho součástí.
       Pokud se chcete přiblížit k tomu, jaké to je patřit plně jednomu muži, přijďte na kurz Šťastná svobodná otrokyně. Na jednom kurzu se to asi skoro určitě nenaučíte, ale uděláme krok k tomu, abyste se osvobodila od svého strachu být součástí jedné spojené bytosti: MUŽE-ŽENY. I proto je název tak provokativní a je v něm slovo, které určitě odradí ty, které ještě nejsou připraveny.
       Pokud nechcete jít tak daleko, ale chcete jako žena jít více do ženské energie, abyste si mohla do života přitáhnout (silnějšího) Muže a časem i MUŽE, přijďte na kurz Stát se MUŽEM/ Být ŽENOU.

Pro muže

       Většina mužů je slabých a podřizuje se ženám, aniž si to uvědomuje. Kdyby za to aspoň dostali víc ženskosti od své ženy, dalo by se to tom uvažovat. Ale výsledkem slabosti muže je, že ho žena nakonec odkopne. Takže pokud chcete udržet svůj vztah, najděte mužskou sílu dřív, než bude pozdě. A je na Vás, jestli to necháte na úrovni rovnocenného vztahu, kde budete o něco málo větší (kurz Stát se MUŽEM/ Být ŽENOU) nebo zda pak budete chtít víc (kurz Šťastná svobodná otrokyně).
       Podívej se milý muži, do svého srdce. Jdi hlouběji, než je tvůj strach a Tvá intoxikace od mámy a podívej se, co chceš dopravdy. Chceš se podřizovat rozmarům ženy a tím ji ztratit? Nebo se stát svobodným mužem, po kterém ta stejná žena začne toužit? Nebo jít ještě dál a najít svou schopnost být tak zajímavý, že žena začne toužit smět být s Tebou tak moc, že je ochotná kvůli tomu vzdát se všeho ostatního? A najít v tom štěstí, které jí jiný muž neumí dát.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

nbsp;nbsp;

Symetrický nebo asymetrický vztah?

       Když se na přednášce zeptám, kolik žen chce rovnoprávný vztah, obvykle zvedne ruku většina. Když se pak zeptám, kolik žen se chce o svého muže opřít, zvednou ruce prakticky všechny.
       A přitom tyhle dva výroky jsou v protikladu. Nemohu se opřít o někoho, kdo je stejně velký jako já. Když jsme stejně velcí, můžeme se opírat jeden o druhého. Kupodivu tohle není to, o čem by každá žena snila od dětství: O vztahu, kde se budeme opírat jeden o druhého.
       Nepamatuji si na ženu, která by chtěla vztah, ve kterém se muž opírá o ni. Ale je mnoho žen, které jsou natolik silné a v mužské energii, že nemohou najít jiného, než slabého muže.
       Existují muži, kteří se o ženu chtějí opírat. Ale všem kolem a často i jim je jasné, že tím vyjadřují jediné – potřebu maminky.
       Ženu v pozici partnerky ale zatěžuje být mámou svomu partnerovi. Přesto to mnoho žen dělá – proč?

Proč ženy neví, co chtějí

       Může za to společenská indoktrinace. Věříme tomu, že rovnoprávnost je správná a podřízenost/nadřízenost ve vztahu je špatná. A máme k tomu mnoho dojemných příběhů o tom, jak zlí muži ubližovali ubohým ženám. A těm nezbylo, než si vybojovat rovnoprávnost.
       Pokud je správný vztah rovnoprávný, skutečně chcete milé ženy platit účty v restauraci samy za sebe? Skutečně chcete vymýšlet program pro první rande? Skutečně chcete lovit muže? A toužíte po tom, abyste mužům říkaly, jak moc po nich toužíte a že jsou krásní?
       A pak se podívejte, co chcete skutečně. Chcete muže, o kterého se můžete opřít nebo chcete rovnoprávný vztah? Pokud byste si museli vybrat jen jedno z toho, co si vyberete?

Tady najdete termíny kurzů a přednášek.

 

Výběr ukazuje míru strachu

       Ženy, které se nebojí mužské síly, se chtějí o muže opřít.
       Čím víc se žena mužů bojí, tím víc chce rovnoprávný vztah.
       Když se bojí skutečně moc, nedokáže ani najít muže, který by byl silný jako ona a je buď sama nebo se slabochem.
       Zde je důležité vědět, že většinu strachů si neuvědomujeme. Když je strach malý, můžeme ho cítit. Ale když je strach větší, cítit ho by nás vrhalo do příliš velké paniky a my se od něj musíme odstřihnout. Tudíž když necítíte žádný strach, je to pravděpodobně známkou toho, že strach je velký.
       Můžete namítnout, že žádný strach nemáte a proto ho necítíte. Ano, je to možné. Ale podle mých zkušeností drtivá většina lidí, co necítí žádný strach, ho necítí, protože je příliš velký nebo proto, že oni přece nesmí mít strach.

Silná žena

       Většina ženského hnutí a ženských kruhů vzývá ženskou sílu. Ale to je ve skutečnosti protimluv (Síla ženy není protimluv, ale ženská síla ano.) Ženská energie je jin a k jinu patří slabost. Síla je atributem jangu, tedy mužské energie. Jakmile je ženská energie silná, už to není ženská/ jinová energie.
       Samozřejmě že každá žena má i vnitřního muže a tedy žena může být silná. A dokonce aby žena došla k mocné ženské slabosti, musí umět být silná, bez toho je to obvykle spíše bezmocná slabost.
       Žena si musí uvědomit, zda chce pěstovat mužské kvality (např. sílu) nebo ženské kvality (kam síla nepatří). Samozřejmě k Celistvosti patří obojí, ale rozhodně tam patří i ženské kvality. Takže pěstování ženské síly je v pořádku, když ženy budou vědět, že je to mezistupeň, který jim sám o sobě štěstí nepřinese.
       V přirozené společnosti by žena mohla být rovnou mocně slabá. V naší společnosti, která slabostí opovrhuje natolik, že úplně zapomněla, že existuje mocná slabost a nezranitelná ženská energie, je tato cesta téměř nemožná. Máme totiž příliš mnoho strachů a strachy způsobují, že se pokoušíme se obrnit a chránit. Přestali jsme důvěřovat, vše si musíme zajistit, pojistit a vybojovat.
       Pokud se silná žena umí odevzdat, opřít, je to v pořádku. Naše děti totiž potřebují uvidět, že jak síla, tak slabost, jak aktivita, tak pasivita, jak mužství, tak ženství jsou v pořádku. Pokud jsou ve vztahu oba silní, děti nikdy nepocítí napojení na skutečnou ženskou energii. A pokud je silná jen žena, neúměrně ji to zatěžuje, protože není úkolem ženy, aby se o ni muž opíral.
       Zde nejde jen o náš život. V sázce je víc. A nejhorší na tom je, že silné ženy nevidí, že ve skutečnosti otročí svému strachu, když kvůli němu se nedokáží svému muži odevzdat.
       Je jen málo silných žen, které vedle sebe mají silného muže. A i tady jsou tito „silní“ muži hodně jinoví.
       Většina silných žen je sama nebo trpí tím, že k sobě přitahují jen slabochy. když je strach velký, takové ženě to vyhovuje. Ale jen do určité míry. Když zranění čas překryje, žena si víc uvědomí, že si svho slabého muže neváží a vztah je v ohrožení.

Každému co jeho jest

       Nechci nikomu říkat, jaký vztah si má založit. Každý typ vztahu má své výhody a nevýhody. Ale možná by bylo dobré se v tom vyznat, abych věděl/ věděla, co vlastně chci.
       Pokud někomu vyhovuje rovnoprávná pozice se všemi důsledky a skutečně je zná, nesmí mu nikdo v jeho volbě bránit. Ale také by on neměl bránit jiným. Tento článek Vás chce seznámit s důsledky, které nevidíme.

Symetrický = rovnoprávný vztah není pro lidi

       Ideální pro roboty. Pokud jsou dva roboti stejní a stejně naprogramovaní, neexistuje jiná možnost, než rovnoprávný vztah. Ale co kdyby byl jeden robot naprogramován na to, že mu dělá dobře být podřízen a druhý na to, že mu dělá dobře řídit? Byl by pak rovnoprávný vztah to pravé ořechové?
       A co kdyby se odlišovali JEN zkušeností? Je skutečně správné, aby nebyli šéfové a podřízení? Proč žádná komunita bez šéfů dlouho nevydrží? Proč nakonec všechny komuny najdou buď šéfa nebo zhynou?
       Představte si, že máte jít na operaci do nemocnice, kde postup operace neurčuje primář, ale všelidové hlasování. Slovo primáře má stejnou váhu jako slovo medika v 1. ročníku i jako slovo uklizečky i jako slovo vraha právě v nemocnici pobývajícího na léčení. Jdete do toho? Pokud ano, pak je demokracie pro Vás to správné. Pokud ne, právě hlasujete proti demokracii a pro autokracii. Jsou dva druhy autokracie. V jedné vládnou vrazi, v druhé odborníci. Ale v obou to musí být silní lidé. Proto bohužel známe daleko víc autokracií prvního typu, které jsou v mnoha ohledech horší, než demokracie. Ale kdyby ti nejmoudřejší vzali svou sílu a uměli ji použít a přitom neztratili jemnost...
       Je ještě další důvod, proč demokracie ve vztahu nemůže fungovat. Demokracie ve dvou je nesmysl. Buď chtějí oba totéž a pak není potřeba hlasovat nebo chtějí něco jiného a pak hlasování nepomůže.
       Řešením by bylo zapojit děti. Jakmile je v rodině lichý počet lidí, hlasovat můžeme. Ale můžete si dovolit uskutečnit, že Vaše 3 malé děti Vás přehlasovali a určili, že budou jíst jen zmrzlinu?
       Toto je nejhorší možné řešení. A to zejména proto, že tíha rozhodování děti zatěžuje. A také proto, že výsledkem jsou pak nesmysly.
       Pokud chcete rovnoprávný vztah, skutečně chcete v každém směru rovnoprávný vztah nebo spíše chcete vztah, kde každou oblast řídí ten kompetentnější? A o toho druhého se stará?

Výhody rovnoprávného vztahu

       Máme falešný POCIT, že jsme rovnoprávní. Ale skutečnost je stejně jiná. Když se oba milují, vychází jeden druhému vstříc. To je nejblíž rovnoprávnému vztahu. Ale primář, i když uklízečku miluje, jí nesmí dát právo určovat průběh operace. Když muž z lásky dá ženě rovnoprávnost, ztratí svou cestu a nakonec se stane pro ženu nepřitažlivým, protože bez jeho vize je pro ni nakonec jako muž nezajímavý.
       Když miluje (nebo je závislý) jeden víc, ustupuje tomu druhému. Takže jak je v jedné písničce, prohrává ten, kdo má rád víc.
       A když se nemilují, vzniká neřešitelný boj.
       Největší nevýhodou rovnoprávného vztahu je nedostatek zodpovědnosti. To vidíme nejlépe na našem politickém systému. Nikdo za nic nemůže. „To oni nám to nedovolili uskutečnit, jak jsme chtěli. Takže za to nemůžeme, “ říkají jedni. A ti druzí: „No my to vůbec nechtěli, to oni to chtěli, oni za to můžou, my se pokusili tomu aspoň trochu zamezit, ale protože nemáme většinu, tak se nám to nepovedlo, ale naštěstí jsme zabránili aspoň tomu nejhoršímu“ - bez čeho se to celé ale nedalo vůbec zrealizovat.
       V manželství oba ustupují tomu druhému nebo jeden převezme moc (a pak už to není rovnoprávný vztah) nebo oba bojují zhruba stejně účinně o moc. Ať už je rovnoprávnost z důvodu vyrovnaných sil nebo vyrovnaného vzdávání se své moci, výsledek je vždy horší, než kdyby se oba starali o blaho obou. Vždy jakmile je přítomen boj o moc (ať už o skutečnou moc nebo o to, abych já ustoupil tomu druhému a ne on mě), ztrácí se schpnost najít nejlepší řešení pro oba.
       Jen tam, kde oba spolupracují ve prospěch obou, jen tam to funguje. Ale to je kvůli lásce, ne kvůli rovnoprávnosti. Spíš by se dalo říct, že úspěch byl způsoben navzdory rovnoprávnosti.
       Komu rovnoprávný vztah slouží? Našim strachům. Muž nemusí čelit strachu vzít věci do vlastních rukou a žena se nemusí bát se muži odevzdat.

Žena silnější

       Když je strach obou z mužské energie ještě větší, bude muž ještě slabší a žena ještě silnější. A vznikne asymetrický vztah, kde dominuje žena. Jsme tak posedlí tím, aby ženy netrpěly, že nevidíme, kolik mužů je ve vztahu podřízených. Kdyby to ale škodlilo jen daným mužům, mohli bychom si říct,že je to historické vyrovnání. Ale ono to škodí i ženám a nejvíc dětem.
       Slabý muž neumí dát zdravou ženskou energii a silná žena už vůbec ne. Takže děti jsou vychovávány „správně“, nejsou bity, dostávají všechno a jsou chráněny před vším a přitom nedostávají to nejpodstatnější – teplo domova od mámy a jasnou mužskou lásku od otce.
       Zde je jediný vítěz - strach. V důsledku strachu muže vzít na sebe zodpovědnost za to, aby věci fungovaly, jak mají, pak celá rodina nefunguje. Strach je skutečný vládce. Navenek to vypadá, že vládne buď žena nebo děti. Ale v obou případech z toho nikdo nemá skutečný prospěch. Protože ženu vládnutí zatěžuje (obzvlášť když skutečným vládcem je strach) a pro děti to platí ještě víc.

Etapy v životě muže

       V životě muže je 5 fází:

• V 1. fázi je to chlapeček, který ještě nebojuje. (podpantoflák)
• Ve druhé fázi začne bojovat, ale ještě neumí vyhrát. (loser)
• Ve třetí fázi života už umí občas vyhrát, ale ještě pořád nevyhrál dost na to, aby přestal bojovat. (většina mužů) Někteří lidé se v této fázi zasekli a ani velká vítězství jim nepřinesou možnost se posunout dál (V. Klaus, M. Zeman) Když nad těmito dvěma muži přemýšlím, možná je to tím, že musíte skutečně vyhrát boj o něco podstatného, ne jen boj o moc, abyste se posunuli dál.
• Ve čtvrté fázi muž už zažil své velké vítězství a užívá si ho.
• Díky tomu už nemusí dát bojovat a může být králem (5. fáze). Příkladem krále je pro mě např. Sir Nicolas Winton. Pokud vím, po válce neřešil nenávist vůči fašistům ani nikomu nemusel říkat, co dokázal. Prostě to věděl on a naplňovaly ho zachráněné životy, ne nějaké vnější znaky vítězství.

Když vládne nezralý muž

       Snaží se ženu si podřídit, aniž by to uměl a když žena neumí být v mocné ženské slabosti a muž je fyzicky silnější, dojde zákonitě k problému a ženy mohou být týrané. Proto se tolik žen bojí odevzdat muži, protože „máme v genech“ tuhle zkušenost, kdy nezralí muži likvidovaly své ženy. Bohužel emancipace nám vzala možnost řešit to mocnou ženskou slabostí, ženy jsou místo toho vyzývány k tomu, aby za sebe bojovaly, což zralý muž zvládne ku prospěchu obou, ale nezralého fyzicky silného muže to provokuje k ubližování ženě.
       Pokud by byly k dispozici jen dosud zmíněné možnosti, pak z hlediska práv ženy by skutečně rovnoprávný vztah byl to nejlepší. I proto ženy popírají svou přirozenost (opřít se o muže), aby nemusely zažívat to, čeho se bojí (týrajícího muže).
       Ale naštěstí je ještě jeden možný vzorec:

Když vládne zralý muž

        MUŽ v 5. fázi už nemusí bojovat ani vyhrávat. Už ví, kdo je a tudíž si nemusí nic dokazovat. Místo toho se stará o celou rodinu.
       Vypadá to jako pohádka. A skutečně zatím to tak trochu pohádka je, protože je málo mužů v 5. fázi stejně jako je málo žen, které by byly v 5. fázi vývoje ženy (žena v nezranitelné ženské energii).
       Zralý muž naslouchá potřebám všech a rozhoduje na základě toho, co je nejlepší pro všechny. Občas musí udělat rozhodnutí, které se někomu nelíbí. Ale z dlouhodobého hlediska je to pro všechny výhodnější, než stav, kdy každý bojuje sám za sebe. Protože někdy musíme udělat krátkodobě nepopulární opatření, aby bylo všem dobře z dlouhodobého hlediska. A naopak krátkozrace bojovat jen sám za sebe mi nakonec přinese méně, než když jsou všichni spokojení.

Všechna řešení mají vady, když nejste v 5.fázi

       Pokud jste v 5. fázi vývoje, je Vám dobře a děkuji, že jste dočetli až sem a budu rád za jakékoliv doplnění.
       Ale pokud tam nejste, všechna řešení budou zatím špatně. Protože když se pokusíte o vládu zralého muže, nebude to fungovat, protože muž ani žena ještě nejsou zralí. Ale když najdete toleranci a trpělivost a půjdete krok za krokem, dřív nebo později se dostanete do situace, kdy bude naopak vše fungovat.
       Všechna ostatní řešení mají v sobě principiálně zakódované problémy z principu.
       Co s tím? Musíte se rozhodnout, kterým směrem se vydáte. Zda necháte vládnout Váš strach a upřednostníte starý známý vzorec, který uplatňujete i teď.
       Nebo zda se rozhodnete jít do rizika, že to nebude dokonalé a bude to skřípat a vydáte se na cestu ke vztahu moudrého muže a zralé ženy. Nebude to lehké, protože jsem Vám ještě neřekl to (z hlediska Vašeho dnešního pohledu) nejhorší. Ono to není jen o tom, že muž občas udělá špatné rozhodnutí. Problém jde hlouběji.

Muž vládne a žena je jeho otrokyní

       Schválně používám toto hrozné slovo, které vyjadřuje to, že žena poslouchá a následuje. Ale není to celá pravda, neznám jiné slovo, které by současně vyjadřovalo to, že žena je šťastná a svobodnější, než kdykoliv předtím. V jistém slova smyslu se žena v muži úplně rozpustí. A muž se pak o ženu stará jako o sebe samého. Možná ještě lépe, protože je to jeho nejdůležitější a nejcennější část. Do slov se to nedá moc převést, museli byste to zažít. Místo toho Vám ukážu, jak to funguje a jak je to životadárné pro děti.
       Na kurzu Nasycení vnitřního dítěte jsme zažili obě polohy. Na tomto kurzu jsem nebyl vedoucí konstelací, ale smyslem tohoto kurzu je nasytit Vaše vnitřní dítě tím, že přijmete to, co Vám mohu dát já jako otec. V konstelacích není vůbec jedno, kdo představuje Vašeho otce. Proto jsem se rozhodl udělat tento kurz jako jakýsi most k tomu, jak funguje „terapie“ na východě. Zjednodušeně řečeno, u nás jdeme na terapii, abychom něco pochopili, vyřešili. Na východě jdou za moudrým mužem, aby pobyli v jeho přítomnosti a nasytili se jeho energií, která jim možná pomůže víc, než jakákoliv slova.
       Celý kurz je o tom, že si vyberu ženu, která bude představovat mou ženu a matku našich dětí. A dětmi jsou všichni ostatní účastníci kurzu. Na počátku si ženu zkrotím a tím dojde k uzdravení některého z jejích bloků, které jí brání v blízkosti. Shodou okolností právě tato žena se dostala do minulého života, kdy byla otrokyní a zemřela. Když jsme tím prošli, nabídl jsem jí, aby se stala mou otrokyní, ona to odmítla, ale byla ochotná se stát mou ženou.
       Dětem bylo u nás dobře. Nicméně jsem cítil, že žena mi není blízko tak, jak by mohla být. Proto jsem jí po určité době řekl, ať si představí, že se stane mou ženou-otrokyní a já jejím mužem-pánem. Řekl jsem to tak, aby to pochopila pouze ona, aby děti mohli vnímat změnu bez ohledu na své předsudky. Nicméně ona to řekla nahlas a dodala, že tedy budu pánem nad jejím životem a smrtí. Takto do hloubky jsem to nezamýšlel, nicméně jelikož ona to tak vnímala a byla ochotná to zkusit, udělal jsem to. Pro pochopení je také důležité pochopit, že celým procesem ke mně získala víc důvěry, takže byla ochotná podstoupit to větší riziko, které zpočátku odmítla.
       Okamžitě jak to řekla, některé děti se odtáhly. Žena se začala smát, že to jsem si na sebe teda upletl bič mít takovou zodpovědnost za tak velkou rodinu. Začal jsem cítit tíhu. Asi polovina dětí nijak nereagovala, druhá polovina se odtáhla. Už jsem chtěl tento experiment zrušit, ale najednou se to začalo měnit. Moje žena to začala brát vážně a došlo jí, že pán nad životem a smrtí nemusí být nutně tyran, který usekne hlavu, komu se mu zlíbí. Také to může být ten, kdo rozhodne, zda půjde naše rodina touto nebo druhou cestou a když rozhodne špatně, zemřou všichni.
       Najednou se vše změnilo, situace dostala vážnost a hloubku a mě se ulevilo. Najednou přišlo osvobození. Sám nevím, odkud přišlo, ale nejspíše z toho, že jsem konečně začal žít plně zodpovědnost dospělého muže na 100%. V minulosti nebylo sociální pojištění. Ani v přírodě není možnost druhé šance pro antilopu, která uklouzne při útěku před lvem. Když je život bez záchranných sítí, neriskujete bezhlavě a každé rozhodnutí je daleko zásadnější. Jakobyste připuštěním smrti do svých rozhodnutí mohli žít víc naplno.
       Děti se velmi rychle uklidnily. Vystrašila je jejich představa, co znamená otrokyně, skutečnost je naopak uklidnila. Když jsme to pak sdíleli, jeden muž mi řekl, že když jsem se stal pánem, on mohl naplno přijmout mužskou energii. Před tím to úplně nešlo. Několik lidí řeklo, že se cítili v bublině bezpečí. Což nikdy předtím nezažili. Jakoby bezpečí mohlo přijít až tehdy, když plně přijmu svou mužskou energii včetně toho, že svou ženu plně pohltím a dovolím jí plně impandovat. Jakoby najednou obojí dostalo smysl, být ženou najednou není jen trochu měkčí mužská energie. A být mužem není trochu tvrdší ženská energie. Najednou je mužská a ženská energie v plném protikladu a o to víc se přitahují. Život je pak daleko skutečnější, protože záleží na každém okamžiku. A přitom to nezatěžuje, ale osvobozuje. Jakobych konečně našel to, čím doopravdy jsem. Ale nejpodstatnější je přínos pro děti. Syn takových rodičů se nebojí mužské síly a může být plně svobodný a přežije i ve světě, který není bezpečný. A protože je silný a naladěný, je ve nebezpečném světě ve větším bezpečí, než slabý muž v „bezpečném světě“.
       Dcera takových rodičů pak může snadno přijmout ženskou nezranitelnou energii a pak dá svým dětem vše podstatné.
       Zajímavé bylo, že děti u nás byly jen poměrně krátký čas. A přijaly vše, co potřebovaly. Jindy když v pozici rodičů jsou jiní lidé, sycení trvá hodně dlouho a někdy je až nekonečné. Jakoby ve skutečnosti děti sály nejvíc tu mužskou a ženskou energii a když jí tam není dost, není žádný čas dost dlouhý, aby byly děti nasyceny. To také vysvětluje zkušenost, že někteří rodiče se dětem věnují a přitom děti nedostanou, co potřebují. A jiní rodiče věnují svým dětem daleko méně času a děti dostanou víc. Zdá se opět, že není důležité, kolik dětem dáte, ale kdo jim to dává, tedy kdo jste. Není důležité jak se vnějškově chováte, ale kým jste se stali.

Žena nebo otrokyně?

       Zatím stále nevím, co je správně. V tomto okamžiku pro mě je správné jít co nejvíce do co nejdominantnější mužské energie. Možná je to tím, že jsem byl celý život hodně jinový. Možná je to obecný princip, kterým musí projít každý muž. Nevím.
       Jsem si ale jistý tím, že pokud v sobě cítíte potřebu být dominantní muž nebo submisivní žena, měl/a byste ji naplnit. Nevím, co bude potom. Možná se vrátíte ke středu, možná ne. Já osobně si myslím (tedy nevím, jen si to myslím!), že je to obecný přiběh každého z nás: Naplnit svou mužskost jako muž a ženskost jako žena.
       Podstatné je, že nikoho k ničemu nenutím. Pokud chcete rovnoprávný vztah nebo vztah, kde žena je větší, dělejte si, co je Vám libo. Jen se Vás budu ptát: Vyhovuje Vám to? Jsou Vaše děti a žena v bezpečí? Jste jako žena šťastná? Jste jako muž naplněný po okraj radostí z toho, kým jste? Pomáháte světu, aby se dostal do rovnováhy? Sloužíte sobě nebo svému strachu?
       Rád poznám lidi, kteří vyzkouší moji cestu a zjistí, že pro ně není (což je něco úplně jiného, než ji odmítnout předem, bez vyzkoušení, jen na základě představ v naší hlavě). Nepotřebuji mít pravdu, radši ji zjistím. Sám jsem zvědav, jak to je.
       Ale jsem si jistý jednou věcí: Pokud v sobě cítíte potřebu být skutečně MUŽ nebo ŽENA nebo dokonce Pán či otrokyně, mohu Vám pomoci. Pro první dvojici je to kurz Stát se MUŽEM/ Být ŽENOU, který dělám už 5 let a prakticky každý v něm získá víc mužské energie a každá víc ženské energie.
       S Pánem a otrokyní pracuji jen pár měsíců, zato velmi intenzivně a i ve svém životě. Je to úžasná svoboda moci být tím, kým jsem a pomáhat tím druhým lidem. Pokud to chcete zažít, přijďte na nový kurz Šťastná svobodná otrokyně. Je určen ženám, které chtějí zažít v bezpečném prostředí svou submisivitu. A mužům, kteří se chtějí naučit, jak vybudovat vztah, ve kterém je jim žena plně k dispozici a oni se o ni starají. Mám pocit, že bez přijetí mužské dominance a ženské submisivity blízkost nemůže přesáhnout určitou míru. Takže kurz je i pro ty, co chtějí zažít daleko větší blízkost k druhému i k sobě.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

Test

       Představte si, že máte zbraň a můžete v dubnu 1945 zabít G“oringa. Uděláte to?
       Pokud ano, pak jste právě možná zabil antifašistu, který zachránil mnoho lidských životů. Bratr Hermanna G“oringa zachránil i mnoho Čechů.
       Druhá otázka: Můžete v roce 1942 zabít Adolfa. Uděláte to?
       Pokud ano, pak jste téměř s jistotou zabil jiného Adolfa, než Hitlera. Adolfů bylo v té době mnoho.
       Třetí otázka: Chcete žít ve vztahu, kde muž umí ženu uhodit nebo ve vztahu, kde to muž neumí?
       Čtvrtá otázka: V jednom z těchto vztahů žena spáchala pokus o sebevraždu. V druhém z těchto vztahů je žena šťastná. Myslíte, že šťastná žena patří k muži, který umí uhodit nebo k muži, který neumí uhodit ženu? A ke kterému muži patří žena, která se pokusila si vzít život?

Řešení

       Před deseti lety jsem neuměl ženu uhodit. Dokonce jsem si nechal od ženy ublížit, jen abych se vyhnul tomu, že bych ji uhodil a že by si někdo mohl myslet, že jsem na ni vztáhl ruku. Staral jsem se o ni, dělal pro ni první poslední kromě toho, že bych se úplně vykašlal na svůj život. A výsledek? Žena byla ve větších a větších depresích, až se nakonec pokusila o sebevraždu. Čím víc jsem jí pomáhal, tím hůř jí bylo. Nakonec podstoupila psychoterapii a výsledkem bylo, že mě okradla a podala na mě trestní oznámení, že já okradl ji (z jejího hlediska zdravé řešení, protože přestala svou skrytou agresi směřovat proti sobě, ale z hlediska skutečného řešení nic moc, protože se změnilo jen nasměrování problému, nikoliv problém samotný. To je bohužel u problém u mnoha povrchních terapií, že se jen zamění jeden problém za jiný). Nakonec jsme se rozešli a ona mě ještě obvinila i z toho, že jsem ji neuměl zkrotit.
       V té době jsem věřil, že vše mám řešit u sebe. A stala se věc, která mi otevřela oči: Vždy jsem si dával extrémně velký pozor na to, abych neparkoval, kde nemám. A dostal jsem pokutu, i když jsem parkoval na místě, kde jsem parkovat směl. Spolu s trestním oznámením mi najednou došlo, že čím víc se budu snažit být hodný a slušný, tím víc po mě Vesmír půjde. A našel odvahu se bránit.
       A najednou se pravda ukázala. A já se tehdy hodně pomalu vydal na cestu, kde jsem zjistil, že není důležité být hodný, ale pravdivý.
       Dnes umím ženu udeřit a ona mi za to poděkuje. Ne ze strachu, ale prostě se jí uleví. Protože když dítě není nikdy uhozeno, dostane se do stavu, který je v něčem podobně špatný jako když je bito jako hrách. A když je v tomto stavu třeba 30 let, dovedete si představit tu úlevu?
       Dnes umím ženu učinit šťastnou i tím, že jí ve správný okamžik dám na zadek. A když to má být víc, než plácnutí, nikdy to nedělám předtím, než o tom mluvím. Nejsem násilník. Žena to má vždy pod kontrolou, protože může „léčivé bití“ vždy ukončit.
       A podobně léčivě funguje léčivé bití i na muže – o tom o několik odstavců dále.

Rozhoduje výsledek

       Z mé přednášky na Ezoteře odešel jeden pán poté, co mi položil otázku, zda jsem někdy uhodil ženu. Nezajímalo ho, za jakých okolností, zda jí to pomohlo či ublížilo, zda se jí to líbilo nebo ne. Tu otázku položil, protože se mu nelíbilo, že jsem dal obětem domácího násilí návod, jak to udělat, aby je nikdo nebil. Článek na podobné tíma si můžete přečíst zde
       Problém byl, že součástí návodu je přijmout zodpovědnost. A lidi, kteří mají podobný problém, slyší místo slova zodpovědnost slovo vina.
       Není pravda, že tomu pánovi se nelíbilo, že jsem dal návod. Jemu se nelíbilo, jaký návod jsem dal. On chtěl návod, ve kterém se budou řešit jen pachatelé. Ale kdykoliv se řeší jen pachatelé, obětem to nepomůže vůbec nebo jen povrchně. Oběti může pomoct jen to, když udělá svůj díl práce a když pochopí, že není oběť.
       Pán odešel, protože si myslel, že propaguji násilí. Ani v tomto článku nebudu propagovat násilí. Jen se pokusím vysvětlit, že popřením a odmítáním násilí vytváříme ještě daleko větší problém. Kdybychom naopak pochopili, že násilí nejde vykořenit a zničit, mohli bychom získat spojení se zdravým násilím, které chrání a dává jistotu. A kdybychom ještě navíc pochopili, že zdravé násilí (my mu říkáme zdravá síla, protože si nedokážeme představit, že násilí by mohlo být zdravé) je součástí mužské lásky, mohl by žít svět v klidu a míru, stejně jako v něm žila rodina, o které píšu o několik odstavců dále.

Nejsem debil

       Prosím zvažte jednu možnost. Před tím, než odmítnete číst dál nebo než odmítnete, co píšu. Můžete si říct, že jsem úplný idiot, když tohle píšu. Neznáte mě, takže je snadné si to říct a na vše zapomenout. Ale pomohl jsem už mnoha lidem. Zkuste neudělat tu chybu, co udělal pán na přednášce, když odešel, aniž se zeptal na to důležité – na výsledek.
       Rozhodně nejsem hloupý a vím, že tenhle článek rozvíří emoce. Vím, že tím nedělám dobrou službu tomu, abych měl co nejvíc klientů. Chápu, že je to totálně kontroverzní téma a že spousta lidí mě odmítne jen proto, že si přečte něco, co je bude bolet příliš na to, aby se tím prokousali. Uvědomuji si, že bych měl daleko jednodušší život, kdybych papouškoval omyly ostatních lidí.
       Vím, co dělám. A dělám to proto, že chci být pravdivý a abych pomohl těm, kteří zcela zbytečně trpí, protože dělají to, co vypadá pěkně, ale nefunguje to, místo aby dělali to, co vypadá špatně, ale funguje to.
       Já po Vás nechci, abyste něco začali dělat. Naopak. Než se to naučíte dělat zdravě, musíte být extrémně opatrní. Protože byste mohli ublížit.
       Já jen chci, abyste se začali dívat. A začali přemýšlet i tam, kde se obvykle nedíváme a nemyslíme, protože jsme v zajetí stereotypů, mýtů a strachů.

Bít příliš i bít málo ubližuje

       Že přílišné fyzické trestání je špatně, o tom není žádných pochyb. Ale možná detailnějším výzkumem bychom zjistili, že není největším problémem samotný trest jako to, kdo ho uděluje a jaká je tam míra spravedlnosti a předvídatelnosti.
       Prosím, abyste mě nekamenovali, než si tento článek dočtete. Také musím upozornit, že kromě jedné nebo několika výjimek jsem to já, kdo se neustále ptá bité osoby, zda chce ještě pokračovat. Budete se divit, ale jakmile to zažijete, zjistíte, že někdy dostat na zadek je to nejlepší, co se Vám může stát. Někdy bych nejradši přestal, ale bitá osoba chce ještě. A pokud nechápete proč, dozvíte se to o dva odstavce dál.

Nebijte, když nevíte jak

       Důležité upozornění: tento článek není propagací bití. A už vůbec ne bezhlavého. Většina fyzických trestů druhého člověka poškozuje a tudíž, když nevíte, jak bít léčivě, nedělejte to. Můžete ublížit a můžete navždy ztratit důvěru.
       Tento článek chce, abyste začali přemýšlet a dívali se. Nebijte, ale dívejte se a přemýšlejte. Až uvidíte, kdy zákaz bití ubližuje, budete schopni bít tak, aby to pomohlo a nebudete bít tam, kde to škodí.
       Pokud bijete už teď, spíš Vás poprosím, abyste zastavili. Protože velmi pravděpodobně to přeháníte. V žádném případě neříkejte, že bijete, protože to doktor Daniel napsal. Protože existuje léčivé bití a zmrzačující bití. A já propaguji jen léčivé bití. Paradoxně když přijmeme plně svou sílu, nebudeme mít chuť bít zmrzačujícně a také to nedovolíme nikomu jinému.
       Naopak když svou sílu odmítám, někdo jiný ji bude přijímat víc, než je zdravé. A pak místo abychom oba uměli bít léčivě a akorát, já budu mrzačit nebitím a ten druhý bude mrzačit bitím. Pokud tomu nerozumíte, vše vysvětlím o dva odstavce dál.

Kdy nikdy nebít

       Nikdy nebijte, když jste ve vzteku nebo v emocích. Nebo když potřebujete bít. Nebo když to tomu druhému chcete vrátit.
       Nikdy nebijte, aniž by ten druhý mohl říct kouzelné slovíčko, kterým to zastaví. Tady nejde o zmlácení, tady jde o prožitek těla. A přesto, že to bolí, na nějaké těžko popsatelné úrovni, je to skutečně příjemný prožitek i pro člověka, který rozhodně není masochista. Představte si, že můžete dát věci do pořádku rokem terapie nebo několika údery na zadek. Co si vyberete? Trpět rok a zaplatit za to desetitisíce a spoustu času? Nebo 5 minut snesitelné bolesti?
       Platí zásadní pravidlo: Bitý to musí mít pod kontrolou. Což zní divně. To se přeci nedá nikdo zmlátit, když to může ovlivnit.
       A přece takhle tato „terapie“ vznikla. Já sám si řekl o pár na zadek od své partnerky. Pro ni to bylo tehdy těžší, než pro mě.
       Jsem si téměř jistý, že mnoho dětí by raději sneslo pár lehkých na zadek, než výčitky, domácí vězení a podobné „humánní“ tresty. Pamatuji si, jak jsme se o tom bavili jako děti. Většina by si vybrala fyzický trest, protože pro dítě je daleko těžší unést, že se na něj rodič zlobí, než pár na zadek. Je to paradox, ale v honbě za humanitou ničíme to přirozené a na děti nakládáme daleko větší zátěž.
       Ideální je dostat na zadek od někoho, kdo mě má rád a o kom vím, že mi ani nemůže/nechce doopravdy ublížit.

Tady najdete termíny kurzů a přednášek.

 

Kdy objetí ubližuje

       Tento víkend jsem dělal kurz Nasycení vnitřního dítěte. A byla tam jedna žena (dále jí budu říkat Leona), která nutně potřebovala na zadek (byla ve vysněném světě, zcela mimo realitu a nic jiného nás lépe nevrací do reality, než něco tělesného), ale samozřejmě to nechtěla. Já byl v tom okamžiku v pozici táty a upozornil jsem ji na to, aby raději ke mně jako dítě nechodila, protože když bude zlobit, dám ji na zadek. Ona řekla, že se přeci děti nebijí a že je přece daleko lepší objímat. „Kupodivu“ v té době už skoro všichni účastníci byli jako děti u mě a u mé „ženy“. (V uvozovkách proto, že to není má skutečná žena, ale pouze na kurzu představovala mou ženu a mámu našich dětí, pokud neznáte konstelace, tak si to můžete představit jako divadelní roli, kde ale není žádný scénář a člověk se chová podle toho, co v daném okamžiku cítí jako pravdivé).
       A naše děti si to užívaly. Abych této ženě ukázal, jak to je, řekl jsem dětem, že když budou zlobit, dostanou na zadek, zatímco kdyby šly k té hodné tetě, nikdy by na zadek nedostaly. Žádné dítě nechtělo od nás odejít. Jednak jim u nás bylo moc dobře, navíc „kupodivu“ žádné dítě nezlobilo (děje se jen to, co jako rodiče dovolíme) a hlavně od tety cítily divnou energii.
       Pouze jeden účastník kurzu ještě nebyl v rodině a rozhodl se to zkusit. Zajímavé bylo, že je to muž, který je poměrně málo citlivý. Takže jsem čekal, že nebude nic cítit. Přesto po chvíli objetí od této ženy začal cítit nepříjemné bušení u srdce. Protože mě zajímá jak to je, poprosil jsem ho, ať tam ještě chvíli zůstane, protože někdy nepřijemný pocit může být začátkem léčivého procesu. Nicméně bušení bylo horší a horší a nakonec musel od této ženy odejít.
       Už nevím přesně jak se to stalo, ale nakonec si tento muž řekl o pár na zadek. Protože rád zjišťuji, jak ten svět vlastně funguje, souhlasil jsem. Už po pár úderech bylo bušení lepší. A když tento muž cítil, že může mít nepříjemné bušení u srdce nebo dostat na zadek, prosil mě o pokračování, i když mě už bolela ruka a chtěl jsem přestat.
       Co tím chci říct: Od přirozeného člověka může být i bití léčivé. Zatímco od člověka, který není sám sebou, může být i objetí nepřijemné. Výmluvnější to bylo o to, že Leona je krásná žena a který muž by nechtěl objímat krásnou ženu, ledaže mu to objetí ubližuje. Navíc se právě tento muž Leoně líbil, takže vědomě se rozhodně snažila, aby to pro něj bylo co nejpříjemnější.

Zapomněli jsme to nejdůležitější

       Představte si pana Grosse, jak říká krásnou větu: Myslím to upřímně.
       A pak si představte někoho, kdo je upřímný a říká „ošklivou“ větu: Občas i lžu.
       Komu budete věřit?
       Slova ani činy nejsou důležité. Skutečně důležité je, KDO činy dělá.
       A pod tím KDO nemyslím jméno nebo povolání, stáří či titul. Ale co za člověka to je? Je to skutečný pravdivý autentický člověk? Nebo je to někdo, kdo si na něco hraje, něco skrývá a to skrývané pak kalí výsledek, aniž by to věděl?
       Proto když dva dělají totéž, není to totéž. Proto často lidé po letech s úctou vzpomínají na učitele, kteří je bili (s láskou) a cítí pachuť od těch, co pro ně „dělali to nejlepší“.
       Když rodič dítě skutečně miluje, i trest od něj bude pro dítě vyživující. U mě děti cítily bublinu bezpečí. Den předtím byly „v rodině“ u jiného tatínka. Tento muž je úžasný člověk. Neznám hodnějšího a úžasnějšího muže. Ale není úplně muž. Sice se už naučil, že trest je nutnou součástí života a uměl děti potrestat, ale ještě to neumí tak jasně, aby vůbec trestat nemusel. Ještě pořád se trochu bojí své síly. Důsledkem bylo, že u něj děti zlobily a že u něj necítily to bezpečí, co cítily u mě. U mě nikdo nezlobil, protože věděly, že bych to nedovolil. U něj zlobily, protože ještě neuměl kolem sebe udělat tu „bublinu“, ve které ani zlobit nejde.
       K Leoně děti ani nechtěly jít (je jen shoda okolností, že nemá děti?). Kdyby se jí narodily, trpěly by, přestože by je vychovávala „správně“ podle svých předsudků. Trpěly by, protože ona nebyla přirozená. Nebyla Tady a Teď. Nedokázala by je uhodit a děti by zlobily o to víc. A pak jsou dvě možnosti: Buď by ji jednoho dne vytočily tak, že by je v zoufalství, vzteku stejně zmlátila. Nebo by zůstala lhostejná k jejich výstřelkům a vyrostly by z nich lidé nevychovanci.
       U hodného táty děti zlobily, ale on je dokázal jakžtakž usměrnit. Ale protože nebyl plně MUŽ a nedával vítěznou mužskou lásku (která umí láskyplně uhodit), nebyly u něj v bezpečí.
       U úplně hodného táty (tak hodnej, až je blbej) by děti zlobily úplně a nebylo by možné je jakkoliv zklidnit.
       U zlého táty by děti nezlobily ze strachu. Ale strach nikdy nefunguje, tudíž by dřív nebo později zlobily a dostaly by za to nepřiměřený trest. A ze vzdoru by pak zlobily ještě víc.
       U mě nezlobily, protože nebyl důvod. Já je nestrašil ani nebil, protože už to nebylo potřeba. Já vytvořil prostředí, ve kterém se ani „zlobit nedalo“. A jak jsem to udělal? O tom je další buřičský článek.

Co je tedy to nejdůležitější?

       Když odmítám bít z principu, říkám tím, že mám neuzdravený vztah k bití. (To samozřejmě platí i v případě, že vše řeším bitím. Ale tento případ neřeším, protože se asi všichni shodneme na tom, že je to nezdravé).
       Chápu, že toto je velmi těžké připustit pro člověka, který je přesvědčen, že je morálně výš, když nikoho nebije, než ten, kdo bije.
       Nicméně pro realitu je jedno, co si myslíme. Neznalost zákona neomlouvá. A každý, kdo má neuzdravený vztah k bití, je ohrožen fyzickým násilím. Ale úplně nejhorší je, že nemůže dát sobě ani svému okolí bezpečí ani mužskou lásku.
       Ale co je ještě horší – jak ukazuje příklad s paní Leonou – když odmítáme bití, většinou z nás zevnitř, aniž bychom to věděli, vyzařuje něco, co je ještě škodlivější, než jednorázové zbití. Nejhorší na tom je, že většina z nás je tak necitlivá, že si toho ani nevšimneme. Jen nám nakonec nějak není dobře v přítomnosti toho úžasného hodného člověka. Proto moje partnerka páchala sebevraždu, protože jsem byl navenek moc hodný a zlobu (aniž bych to věděl) dusil v sobě. A místo abych vyčistil vzduch třeba tím, že bych zařval, tak jsem jen setrvale vysílal jed, aniž bych vůbec tušil, že něco takového dělám.
       Krásným příkladem toho, jak dopadne společnost, která hromadně odmítne jakékoliv (i zdravé) násilí, je Tibet. Tibet byl původně vojenská společnost. Ale pak svou přirozenost odmítl. Vylil s vaničkou i dítě. Potlačil svou agresivitu a cokoliv potlačeného nemůže zmizet. „Přestěhuje“ se to k sousedům. A Čína i s pomoci tibetské agrese dobyla Tibet.
       Kdyby býval Tibet svou agresi uzdravil, byl by mocný a přátelský.
       Kdyby býval Tibet svou agresi neodmítl a nechal ji neuzdravenou, byl by mocný a nepřátelský.
       Potlačená agrese dělá nejvíc problémů mě samotnému. Neuzdravená agrese dělá nejvíc problémů mým sousedům. Uzdravená agrese vytváří mír a bezpečí.

Dáte přenost krásným lžím nebo ošklivé pravdě?

       Kadý z nás si může vybrat. Buď se budeme i nadále pokoušet zlikvidovat násilí nebo ho přijmeme.
       Svět bez násilí je krásná teorie. Pokud odmítáte někoho zabít, zkuste dát svému tělu příkaz, aby neničilo bakterie a viry a poškozené buňky. Umřeli byste během pár dní.
       Jako společnost umřeme během pár desítek let (doufejme, že tolik času ještě máme), když budeme odmítat zdravé násilí a tím pěstovat nezdravé násilí. Muži ztrácejí plodnost, mužská energie mizí, parazitů malých (v našich tělech) i velkých (tuneláři, nefachčenkové, banksteři) je čím dál víc. A přitom násilníků neubývá. Naopak jsou nové zločiny, které před 50 lety nebyly (děti, kteří povraždí třídu plnou dětí).
       Naše cesta odmítání násilí zřetelně nefunguje. Kdy to uvidíme?
       Já nabízím jinou cestu. Uznat, že násilí je větší, než my. A že ho nemůžeme zlikvidovat (a pokud ano, tak jedině násilím, čímž násilí rozhodně nezmizí). K tomu, abychom násilí přijali, nám může pomoci poznání, že existuje i zdravé násilí, které pomáhá. A že existuje velmi nezdravé nenásilí, které ubližuje sice pomaleji a méně násilně, ale o to zrádněji.

Začít musí každý u sebe

       Budu moc rád, když se začnete dívat a přemýšlet. Už jen to stačí k tomu, aby moc falešných iluzí začala klesat.
       Pokud cítíte, že mám pravdu a chcete ji začít v životě realizovat, nabádám k veliké opatrnosti. Ještě to většina z nás neumí a jedná se o něco potenciálně nebezpečného.
       Málokoho napadne vzít si auto a učit se jezdit bez toho, že by mě to někdo učil. Stejně tak doporučuji učitele a výcvik na trenažéru a na cvičišti, než se naučíte zdravou agresi. Byla by velká škoda zničit život sobě nebo někomu jinému jen proto, že jsem se chtěl naučit zacházet s agresí bez učitele, který mě může usměrnit.
       Pokud chcete zjistit, jak to je, je důležité se to naučit od někoho, kdo to umí. O zdravé agresi se nemůžete naučit nic od někoho, kdo ani neví, že něco takového existuje.
       Pokud se chcete potkat se zdravou agresí, přijďte na mé kurzy. Některé jsou věnovány přímo tomuto tématu (Mužský boj, Uzdravení strachu z mužské energie, Láskyplné zkrocení ženy), na jiných se toto téma objevuje pravidelně (Stát se MUŽEM/ Být ŽENOU, Přijetí vlastní sexuality) či občas.

Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

v dohledné době sem dodám bližší vysvětlení ke kurzu, na kterém se ženy budou učit odevzdat a naučit se být šťastnou otrokyní.
Zejména vhodné pro ženy, které cítí, že ke štěstí potřebují být oddané, odevzdané, už od dětství touží po vztahu, kde vládne (moudrý osvícený) muž. Nebo pro ženy, které zjistili, že rovnoprávnost jim štěstí nepřinesla.

Pokud z principu nesouhlasíte s konceptem pán/otrokyně, máte pravdu. Slovo otrok má mnoho významů a většina si vůbec neumí představit spojení tohoto slova se štěstím. Mám další slovo, které také není přesné, oddaná žena.

Pokud ani toto slovo nemusíte, nic se neděje. Na tento kurz nechoďte. Buď máte pravdu nebo se bojíte něčeho, co neznáte. Nikomu nevnucuji žádný koncept, podstatné je, aby každý z nás našel štěstí v tom, co právě jeho obohacuje. Pokud jako žena potřebujete být dominantní, bezpochyby najdete učitelku.
Pokud toužíte po rovnoprávném vztahu, jste zákazníkem drtivé většiny současné psychologie a i já Vám rád pomohu na jiných kurzech k tomu, abyste buď našli, co hledáte nebo zjistili, že vlastně hledáte něco jiného.
Ale ženy, jejichž štěstí je v oddanosti, submisivitě a nezranitelné ženské energii, mohou najít řešení zde.

Cena:
500 Kč pro ženy,
15000 pro muže (s garancí spokojenosti - viz níže a konzultací)
5000 pro pár, který se chce naučit, jak žít ve vztahu Šťastný Pán/ Šťastná otrokyně, bez další ženy.
15000 pro pár, který se chce naučit, jak žít ve vztahu Šťastný Pán/ Šťastné otrokyně, tedy s dalšími ženami (s garancí spokojenosti a konzultací)

Paradox:
Dokud nepřijmeme naše otroctví, nemůžeme být skutečně svobodní.
Máte svobodu být šťastné i v podřízenosti? Nebo jste otrokem své potřeby nebýt podřízený/á?

Proč tak nízká a vysoká cena?
Cena pro ženy je nastavena tak, aby si kurz mohla dovolit jakákoliv žena. Aby cena nebyla pro žádnou ženu limitem.
Nicméně jsem zjistil, že tato cena vypadá podezřele, tudíž pokud bude málo účastníků, příště bude cena vyšší.

Cena pro muže je naopak nastavena velmi vysoko, aby se přihlásili jen muži, kteří mají skutečný zájem. Pokud budete mít pocit, že Vám kurz nepřinesl tolik, kolik stál, můžete požádat o vrácení až 12000 Kč.
V případě, že nevyužijete garanci spokojenosti, je v ceně i konzultace v délce max. 3 hodin.