Miluješ mě?
Věta, která má pro většinu žen úplně jiný význam, než pro většinu mužů.
Většina žen mluví o lásce daleko častěji, než muži. Žena obvykle ráda říká: Miluju Tě a ještě raději to slyší od muže. Ale kupodivu většina mužů těmito slovy šetří. Proč?
Ženina láska je vyjadřována slovy, mužova láska je vyjadřována činy. Když žena řekne „Miluju Tě“, uvědomí si víc svou lásku, víc se na ni napojí a tudíž ji nejen víc cítí, ale i sama láska se tím zvětší.
U mužů je to často přesně naopak – čím víc se o lásce mluví, tím je to podezřelejší. (Obzvlášť když je muž introvertní nebo když má špatnou zkušenost, že slovo láska maskovalo nelásku.)
Protože muž v mužské energii nemluví, ale koná. A když se o něčem moc mluví, je to podezřelé. A moc pro muže je někdy zatraceně málo pro ženu:
Jdou 3 chlapi do hospody. Dají si jednu rundu. Ticho. Dají si druhou rundu. Ticho. Dají si třetí rundu a jeden z nich řekne: Ta whisky je ale dnes dobrá, co? A jiný ho okřikne: Přišli jsme sem pít nebo kecat?
Jak posílit lásku
Když chce muž posílit ženinu lásku, dovolí jí, aby o ní mluvila. A bude o ní mluvit i sám, ale musí si dát pozor, aby tím jeho hladina lásky neklesla. Tím by dal ženě danajský dar.
Muž může posílit ženinu lásku nejvíc činy. Ale to někdy nestačí. Musí umět ženě ukázat, co pro ni a pro vztah dělá. Protože ženy často nevidí. Kolik manželství ztroskotalo na tom, že žena nechápala, že muž je dlouho v práci i proto, aby se ona měla dobře. Místo aby byla ráda a muž se pak domů těšil, stěžuje si a muž se domů netěší a je pak v práci ještě déle.
Největší problém mužů ve vztazích je, že dělají a neřeknou proč. Je tam ale paradox. Když muži začnou moc mluvit, budou víc v ženské energii a to ženy úplně také nechtějí.
Ve vztahu založeném na formátu šťastné otrokyně muž mluví velmi málo a žena musí poznat. To je velmi těžké, ale je to přirozené a muže učí být naplno v mužské energii a ženě nezbývá, než se napojit, jít víc do ženské energie. Navíc je to pro ni výcvik v intuici. A ta se bude ženě hodit i v normálním vztahu.
Každý pár se musí domluvit, zda chce normální vztah (a tudíž muž by měl víc mluvit a žena nemusí zlepšovat intuici, protože její úkol za ni udělá muž svým mluvením) nebo přirozený vztah (kde muž mluví jen když je skutečně co říct a žena se učí se napojit tak, že ví, i když to nebylo řečeno. Veliká výhoda tohoto vztahu je, že se pak žena naučí napojit na svého muže natolik, že cítí jeho blízkost, i když on je kilometry daleko. Nejen díky tomu je pak šťastnější, ale na začátku to je naopak velmi těžké, protože to popírá vše, čemu věříme).
Samozřejmě nejvíc muž posílí ženinu lásku tím, že jí dá svou lásku. Ale nesmí se tím stát menším. To ženy v ženské energii odpuzuje.
Když chce žena posílit mužovu lásku, musí mu ji dát a nesmí za to nic chtít. Jestli to dělá správně, dostane o to víc, oč méně chce. Žena může muži říct, že je do něj zamilovaná, ale nesmí po něm chtít, aby jí řekl, že ji taky miluje. Tím by to celé ničila.
Když žena pro muže vaří, uklízí atd., je to dobré, ale jen v případě, že tím posiluje svou lásku. Pokud žena dělá domácí práce a štve ji to, vztahu ubližuje. Problém je, že to muž obvykle nepozná, dokud není příliš pozdě a tudíž s radostí přijímá pohodlí, aniž by tušil, jaké pocity má u toho žena. Kdyby to tušil, často by od ní chtěl méně. Ale to by obvykle také nepomohlo, protože problém není v tom, že žena dává, ale v tom, že neumí dávat s pravou láskou (která je takovým zdrojem síly, že je žena neunavitelná).
V tom jsou muži někdy pravdivější. Co se jim nechce, to prostě nedělají a tudíž co dělají, to dělají s radostí a s láskou, aniž by o tom mluvili. A ženy místo aby si toho vážily, si na to stěžují.
Pozná žena mužovu lásku?
Žena ve zdravé ženské energii má lásku v sobě a tudíž pozná, když ji muž miluje. Tím, že si nevynucuje slova lásky, má daleko větší šanci je dostat a když ne, nic se neděje, protože ona lásku cítí i beze slov.
Žena v nezdravé ženské energii má lásky nedostatek a tudíž vidí spíše mužovu nelásku, než lásku. Představte si, že byste přišli na basketbal a tam měl jeden tým za každý koš 20 bodů a druhý tým jen 1 bod. Jaká je šance, že ten druhý tým vyhraje? Stejnou šanci má muž, aby takovou ženu přesvědčil, že ji miluje. Navíc taková žena mužovu lásku nepozná z činů, proto se musí ptát. Ale mužova hladina lásky mluvením o lásce klesá.
Taková žena aniž by to věděla, je tak posedlá tím, aby našla důkazy mužovy nelásky, že se jí to nakonec vždy podaří. Navíc na nějaké úrovni touží, aby se ujistila, že je nehodná lásky, to však vůbec netuší. Je to jako byste se dívali na svět modrými brýlemi a divili se, kde je žlutá. Řešením je sundat si modré brýle a to obvykle žádný muž nesvede, to musí udělat žena sama v nějaké terapii.
Žena s výraznou převahou mužské energie se diví, proč ten její muž (v ženské energii) tolik mluví o lásce a prudí ji tím. :)
Překlad
Když žena říká „Miluji Tě“, říká tím vlastně: „Teď právě v tomto okamžiku cítím cit lásky. Sice nevím, jestli tady bude ještě za minutu, ale možná právě proto Ti to musím říct, abychom si oba vychutnali to, že to právě teď cítím. Jo a ještě moment: Abych to cítila, musím vědět, že Ty to cítíš taky. Já to nepoznám, takže to potřebuju slyšet. Když to pokazíš, obviním Tě za to. Ale právě teď je to v pořádku, jen mi hned rychle musíš říct, že mě miluješ, jinak se budu cítit nemilovaná a pak Tě nebudu mít ráda, ani sebe.“
U jiných žen to znamená prostě: „Potřebuju slyšet, že mě miluješ, tak už mi to sakra řekni, aniž bych si o to musela říkat.“
Jenže ono to bohužel muže obvykle netrkne. Takže si o to pak musí taková žena říct nahlas nebo trpět.
Samozřejmě jsou i jiné překlady. Dospělá žena tím prostě jen říká: „V tomhle okamžiku Tě miluju.“ Od této ženy nebude muž cítit nic jiného, než lásku a tudíž v něm začne láska klokotat tak, že mu nakonec nezbyde, než o ní i mluvit. Mimo jiné i proto, že tato žena už nepotřebuje, aby o lásce mluvil, dokonce ani nepotřebuje, aby ji miloval, takže ji miluje a ona to cítí i beze slov.
Když muž uslyší otázku: „Miluješ mě?“, začne přemýšlet. Celý pochod je asi takovýto: „Ano, teď právě cítím cit lásky, ale vydrží mi? Mohu jí (sobě) garantovat, že to stejné budu cítit i za týden, za měsíc a za rok? Jsem si jistý, že mi to vydrží? Zvládnu ji milovat v dobrém i zlém?“ Když chce být muž věrný, položí si navíc otázku: „A jsem si jistý, že už se nikdy nezamiluju do jiné?“
Už chápete, proč je pro muže tak těžké říct těch pár slov? Protože jestli je čestný a chce být věrný, dokáže zaručit, že už nikdy na jinou ženu ani nepohlédne? (A pokud se na TOHLE milé ženy neptáte, tak to svým mužům vysvětlete. Ale předtím si šáhněte do svědomí: Skutečně ani trošičku? A uvěřím mu, že mě miluje, i když oba budeme vědět, že možná někdy na jinou pohlédne?)
Když jsou všechny odpovědi kladné, muž jasně a jednoznačně (ale i tak se zpožděním – musel rozmýšlet) řekne „Ano, miluji Tě“.
Paradox je, že čím víc je muž férovější, tím větší problém bude mít tuhle větu říct. Pokud ještě navíc má za sebou zkušenost, že někoho miloval a pak přestal a ona mu to omlátila o hlavu, bude se ještě víc cukat to říct, dokud si nebude úplně jistý.
Když to i přesto řekne (spousta mužů se naučila, co mám odpovědět, abych měl klid), jeho hladina lásky klesne.
Rychle a kladně odpoví
-
1. muž, který si to předtím už rozmyslel a promyslel
-
2. podvodník, který ví, jak dostat ženu a je mu jedno, jaké k tomu použije postupy
-
3. slabý muž, který se bojí říct (mužskou) pravdu,
-
4. muž v průběhu milování nebo jindy, když je přemožen citem natolik, že přestal myslet (a být zodpovědný!!!)
-
5. muž, který si jen užívá a nenese zodpovědnost
-
6. muž, který pochopil, že se vlastně žena ptá na to, zda je pro něj ona v pořádku, a současně si to umí nekomplikovat tím, na co se zdá, že se žena ptá.
Milé ženy: Kromě 1,4,6, chcete vlastně takového muže?
Jako první řekne miluji Tě
-
1. muž, který dokáže nemyslet a být jen v citu
-
2. sukničkář, který ví, že to je nejrychlejší způsob, jak se ženě dostat pod kalhotky a je mu jedno, co to s ní pak udělá
-
3. muž, který miluje ženu víc, než ona jeho
-
4. muž v ženské energii (obvykle má pak ženu vmužské energii, která o lásce moc nemluví a jemu to chybí a může pak dělat i ženské scény)
Muž číslo 3 a 4 pak obvykle začne vyžadovat od ženy, aby mu ona řekla, že ho miluje. Chytrý sukničkář možná udělá totéž, ale nebude dělat scény.
Když Vám muž často říká Miluji Tě, máte buď veliké štěstí nebo smůlu. Která z těchto variant to je, poznáte po letech.
Jak poznat, že mě skutečně miluje?
Podle činů. Dívejte se, co dělá. Chce si jen užívat nebo dělá věci, které přinesou užitek jen Vám nebo sice jen jemu, ale až po delší době?
Aby to bylo složitější, pokud praktikuje metodu šťastné otrokyně, bude na počátku dělat věci, které se Vám nebudou líbit. To ale znamená, že to myslí vážně. Kdyby ne, tak si Vás jen vezme a nebude si Vás krotit.
Zase je tady stejný paradox. Když Vám tři muži donesou kytku, u jednoho to bude znamenat, že Vás miluje a chce být jen s Vámi. U druhého to bude znamenat, že si Vás chce za stovku koupit (takhle to ale samozřejmě nikdy nepřizná) a třetí se prostě bojí kytku nekoupit.
Dívejte se pod povrch
S jistotou to poznáte jen podle energie, která z muže vychází. Problém je, že jestli se cítíte málo milovaná, Vaše pocity Vás svedou na scestí. Existuje mnoho žen, které zadusily mužovu lásku tím, že se ptaly, zda je miluje.
Myslete na to, že mužská láska je podmínečná. Nejpravdivější je muž, který řekne: „Budu Tě milovat, když...“
Ale my všichni věříme, že jen podmínečná láska je ta pravá. A proto tuhle větu skoro nikdy neuslyšíte. A zase ta samotná věta není důležitá: Říká to muž proto, že je schopen lásky jen když splníte určité podmínky? Tedy je na nějaké úrovni mrzák? Nebo to říká proto, že ví, co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane?
Je to malý rozmazlený chlapeček, který hledá maminku a musí být po jeho? Nebo je to dospělý muž, který Vás jako člověka bude mít rád, i když jeho podmínky nesplníte, ale ví, že cit lásky vytryskne jen když budou splněny podmínky, aby mohl tryskat? Stejně jako si nemůžeme přikázat ženskou lásku, nemůžeme si příkázat ani mužskou lásku. V tom je ale mužská láska daleko demokratičtější, protože zatímco ženská láska buď je nebo není a nikdo pořádně neví proč, tak mužská láska sice také buď je nebo není, ale je jasné (pokud je muž vědomý), za jakých podmínek může tryskat, za jakých jen probublávat a za jakých ani to ne.
Jak se může žena ptát
Žena může mužovu schopnost milovat rozšiřovat jiným způsobem: Může se ptát: „Jak se cítíš?“ Problém je, že tato otázka může být mnoha mužům nepříjemná a hlavně že ženě může být nepřijemná odpověď muže. Když vlastně chce žena slyšet „Miluju Tě“ a místo toho uslyší: „Mám hlad“, jen dospělá žena to unese.
Také si může všímat toho, co pro ni nebo pro vztah muž dělá. A říct: „Jsem ráda, že to pro mě, pro nás děláš.“ To funguje velmi dobře, dokonce i když to muž dělal z jiného důvodu. Muž si uvědomí, že to ženě dělá dobře, to ho pohladí po srdíčku a příště to udělá raději.
Problém nastává, když muž něco dělá pro vztah a jí se to nelíbí. Např. když je muž mužem, nebude chtít žít s nezkrocenou ženou. Jednak už ví, že je tím vztah ohrožen, druhak to jako muž nemůže připustit, třeťak chce ženu osvobodit od jejích běsů. Takže se domluví, že muž bude ženu krotit. Ale to se ženě nebude zpočátku líbit, i když s tím souhlasila. A tady je možná o to důležitější, aby žena řekla: „Sice se mi nelíbí, co děláš, ale moc si vážím toho, že to pro náš vztah děláš.“
Dospělá žena
Dospělá ženy by řekla: „Moc Tě miluju. Taky se cítíš tak báječně?“ Tím se na lásku neptá a současně ptá. Protože jestli je muži moc dobře, je tam láska přítomna dokonce, i když si toho muž není vědom. Protože muž někdy neví, jak moc ženu miluje také proto, že si myslí, že to musí být něco velikého, jako v romantických filmech.
Když jí pak muž řekne, že ji miluje, oslaví to jako něco jedinečného, protože muž neopakuje tu stejnou věc pořád dokola.
A co muž?
Muž by měl chápat, že žena se ve skutečnosti neptá na to, zda ji miluje, ale zda je milováníhodná. Takže správná odpověď, abyste si nesnižovali hladinu své ženské lásky (ta je pro muže omezená) vůči své ženě: „Jsi úžasná“ nebo „Zasloužíš si lásku“ nebo „Je mi s Tebou moc dobře.“
Všimněte si, že nejlepší vztahy jsou ty, ve kterých se o lásce moc nemluví. Oba to prostě vědí. A vědí to také proto, že ví, že jsou milováníhodní. A navíc je daleko snadnější milovat toho, kdo ví, že je lásky hoden, než toho, kdo tomu nevěří.
Je mnoho vztahů, kde láska je, ale jeden (nebo oba) nevěří, že si ji zaslouží, takže ji necítí, i když ji dostává/jí. Proto asi vůbec nejdůležitější je, aby oba věděli, na co se to vlastně žena ptá, když se ptá, zda ji muž miluje. Chce ujistit, že je v pořádku a že je milováníhodná. Když tohle muž ženě dá, dá jí vše, co potřebuje a co je ještě lepší: Tohle může dát i cizí muž cizí ženě. Šéf může podřízené říct: Děláte svou práci moc dobře. Vážím si, že jste v naší firmě. Až tohle žena naplno procítí a přijme, bude na svého muže vyvíjet o něco málo menší tlak a láska bude moct vzrůst.
Správný překlad
Z ženštiny: „Miluješ mě?“
Do mužštiny: „Cítíš ke mně právě teď lásku?“
Nebo „Jsem hodná lásky?“
Nebo „Je Ti se mnou dobře?“
Z mužštiny: „Miluješ mě?“
Do ženštiny: “Jsem pro tebe dost dobrý?“
Nebo „Nechystáš se mě opustit?“
Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků
MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com
Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.
