Proč je mužský princip v krizi a co s tím

Když dva dělají totéž

       Tak jsem si zase přečetl jeden článek a to mě přimělo reagovat. Prý je mužský princip v krizi, protože se jang vyčerpal, není dost vyživován jinem. A to proto, že byl nadmíru v dominanci. Takže z toho vyplývá, že řešením by bylo, aby se jang trochu oslabil, byl méně dominantní a bude to.
       Ale to je podle mě zásadní nepochopení mužského principu. Když mužský princip bude méně dominantní, bude méně mužský. Tedy bude ještě slabší. A moje základní téze je, že problém mužů, této společnosti i mužské energie v ní je ten, že mužská energie je naopak příliš slabá. Aby to bylo jasnější, napíšu ještě srozumitelnější slovo – mužská energie, kterou známe, je povětšinou nemocná mužská energie. A nemocná mužská energie má tendenci se povyšovat, takže vypadá jako silná, ale není silná doopravdy. Mám pro ni výraz: Dutá síla. Problém duté síly není v tom, že je příliš silná, ale že je silná jen navenek.
       Když se ji pokusíme ještě víc oslabit a oddominantnit, bude ještě hůř.


Proč je mužský princip v krizi

       Mužský princip je v krizi, protože je nemocný. A nemocný je proto, že od něho chceme, aby nikomu neubližoval, muži jsou vychováváni, aby byli hodní, snažíme se ho natlačit do kolonek předvídatelnosti, zákonů, zodpovědnosti a správného chování*. Místo abychom ho přijali takový, jaký je.
       Zajímavé je, že čím víc se muž snaží, aby nikomu neubližoval, tím méně je zajímavý. A to i pro ženy. Člověk by si řekl, že když ženy říkají, že chtějí hodné muže, že hodní muži budou odolávat náporům krásných žen toužících po nich. A naopak zlí muži by měli být sami.
       Jak je možné, že je to právě naopak? Prostě proto, že společenské nánosy žijeme pár set let, většinou ani to ne, zatímco naše přirozenost je zde s námi miliony let a je přirozená, tedy jakmile se přestaneme snažit, vyplave na povrch i tam, kde se zdála nebýt přítomná.
       Každý z nás si musí rozmyslet, co chce. Jako muž chci být nezajímavý a marně se snažit o něco, co ani nejde naplnit nebo se pustit do víru nebezpečného života a riskovat a najít sebevědomí a sílu?
       Jako žena: Chci hodného poslušného předvídatelného muže, se kterým se budu nudit a který mě nebude přitahovat? Nebo chci divocha, který bude strašný, ale současně úžasný?
       Problém je, že většina lidí se bojí divokosti. To pak nastane chaos. To se pak pobijeme. To pak jako žena budu úplně pod nadvládou muže. A co když mi ublíží?

Tady najdete termíny kurzů a přednášek.

 

Když dva dělají totéž

       Když jsem byl slabý muž a pokusil bych se oslovit ženu, špatně bych dopadl. Když dnes oslovím ženu, někdy to nedopadne, většinou to ale udělá radost oběma.
       Když jsem byl slabý muž, nikdy bych si nedovolil někoho obejmout jen tak. Dnes občas za mnou chodí ženy, abych je objal, protože vidí, jak v mém objetí ženy dokáží zjihnout. Za co bych dříve musel platit a i tak bych asi moc objetí nedostal, mi dnes ženy často děkují.
       Představte si, že jsem byl nedávno sobecký. A nejen že jsem se za to nestyděl, ještě jsem si za tím stál. A druhý den jsem uslyšel děkuji. Protože jsem tím ženě umožnil, aby mohla zažít to, co nikdy v životě nikomu nedovolila. Užil jsem si a ještě tím ženě pomohl.
       Dřív bych se snažil a výsledkem by bylo malé nic. Nebo něco hezkého ze slušnosti. Dělal bych to pro ženu a ona by dostala málo a já také. Jak je možné, že teď to dělám pro sebe a dostanu mnohem víc já i ona?
       Dřív by mi žena řekla, že jsem hodný a že se mnou chce kamarádit. Často ani to ne. Tak jsem na tom byl špatně.
       Dnes dostávám sms: „Jsi příšernej.“ A pak se krásně pomilujeme.
       V některých obzvlášť silných věcech ještě dokážu ublížit. Ne že bych se o to snažil, ale ještě jsou věci, které mohu udělat a ženě to ublíží. Ale když jsem pak s ní, z ublížení se stane pomoc. A příště už totéž rovnou pomůže.
       Ale v drtivé většině věcí už ani neumím ublížit. I když dělám to, co by dřív druhému ublížilo, on mi za to pak poděkuje. Chápu, že si to asi nedokážete představit. Tady mi musíte věřit nebo zůstat v tom starém světě, kde se musíte snažit dělat věci správně a často ani tak nefungují. Když mi uvěříte, můžete začít dělat věci, abyste se dostali do nového světa, kde jste naladěn a děláte to, co cítíte a ono to pomáhá, i když by to dřív ublížilo.
       I v tom novém světě můžete ublížit, když nebudete dobře naladěni na TADY A TEĎ. Ale proč byste to dělali, když být naladěn je tak krásné?

Není důležité, co děláš, ale kdo to dělá

       Už jsem slyšel děkuji i za to, že jsem ženu zbil (samozřejmě měla možnost to kdykoliv ukončit. V několika případech si o to dokonce sama řekla, protože už předtím sama procítila, že buď ji to bude bolet emočně zbytek života nebo tělesně pár minut).
       Jak je to možné? A proč od jiných mužů je bití důvodem k žalobě?
       První podstatná věc je, že nikdy nic z toho nedělám proto, abych ženě ublížil. Právě naopak. Druhá podstatná věc je, že se nebojím, že ženě ublížím. Vím, že ublížit může cokoliv a i pomoct může cokoliv. Rozhodující je naladění dané ženy. Tedy já si musím předem domluvit takové podmínky, aby (v ideálním případě) ať udělám cokoliv, to té dané ženě pomohlo. Přesto, že od jiného muže jí totéž způsobilo trauma, když to má žena ve své moci kdykoliv ukončit a ví, že to nedělám z plezíru a současně ví, že jsem při tom pravdivý a současně nejsem závislý na dokončení a současně jsem připraven kdykoliv přestat a objímat ji až do úplného uzdravení, jí to ode mě pomůže.
       O některých věcech nemůžu psát, protože jsou příliš osobní. Nicméně už vůbec nevěřím na to, že něco musí ublížit. Ne. Záleží to na tom, kdo to dělá a jestli je v této oblasti uzdraven. Pokud ano, ať udělá cokoliv, pomůže to. Pokud ne, ať se sebevíc snaží, nakonec ublíží.
       Ještě pořád mě překvapuje, za co mohu slyšet děkuji. A s každým novým „Děkuji“, kde dřív bylo: „Ublížil jsi mě“, jsem svobodnější. A po každém novém osvobození slyším ještě víckrát děkuji.
       Paradox je, že čím má muž tyto věci uzdravenější, tím víc se může chovat jako muž. A tím méně to ubližuje, i když předtím by to ubližovalo. Problém je v tom, že to není hned takto. Na začátku cesty to muž ještě neumí a ublížit může a to velmi snadno. Proto prosím nedělejte nic z toho, o čem jsem psal, bez toho že se to nejdřív naučíte. Pokud to neumíte (a pravděpodobně neumíte), můžete zkazit život někomu druhému i sobě.
       Proto dělám kurzy, kde se krok za krokem muži učí jít do mužské energie i za tu cenu, že to ženě ublíží (ale ne: aby jí to ublížilo!!!). A ženy se učí jít do ženské energie i za tu cenu, že budou zranitelnější. Na kurzech máte obrovskou výhodu – ženy chráním před muži, kteří by to přestřelili a tudíž se nemusí bát ani muži, že ublíží, ani ženy, že jim bude ublíženo.
       A tím, že prostředí je bezpečné, jde cesta snadněji a tou nebezpečnou částí cesty můžete projít nejen bezpečněji, ale i rychleji, než jsem jí šel sám, protože už tu cestu znám.


Štěstí na konci cesty

       A co Vás čeká na konci této cesty? Muži v mužské energii. Zatímco na začátku ubližovali, i když se snažili neubližovat, teď pomáhájí i tím, co předtím ubližovalo.
       Ženy v ženské energii. Zatímco dřív byly nespokojené, i když měli všechno, teď jsou spokojené, protože mají to nejpodstatnější. Mají muže v mužské energii a samy si mohou užívat blaho nezranitelné ženské energie.
       Těším se na viděnou.

Rizika

       Prosím nedělejte nic z toho, o čem píšu bez toho, že víte jak. Kdyby se najednou všichni utrhli a začali by jednat totálně bez kontroly jejich mysli, výsledkem by byl obrovský chaos. Na druhou stranu když se to postupně naučíme, najdeme nejlepší řešení i tam, kde dosud byly jen špatné možnosti.


Zde se můžete přihlásit k odběru mých článků

MUDr. Martin Daniel, www.smysl.com

Tento článek může být volně šířen v nezměněné podobě s kontaktem na autora a s aktivními odkazy na internetové stránky včetně této poznámky.

*Proboha nemám nic proti předvídatelnosti, zákonům a zodpovědnosti. Ale co je živé, nemůže být plně předvídatelné. Když je muž plně předvídatelný, je nudný.
Problém zákonů je v tom, že čím detailněji popisují, co je špatně a co je dobře, tím víc skulinek pro obcházení nechávají. Ale hlavně- jak vysvětluji v tomto článku, není důležité, co děláte, ale kdo to dělá. Tedy trestný by neměl být samotný čin, ale následek. Tedy když udělám vše legálně a připravím lidi o peníze, měl bych za to být potrestán. A když nelegálně zachráním lidský život, měl bych být oceněn. Divíte se tomu druhému případu? Nevíte, že pan Winton porušil zákony Anglie, Německa a myslím, že i naše, když zachraňoval židovské děti před holocaustem?

(c) MUDr. Martin Daniel, 608038825, danielma@seznam.cz