Svoboda
Jako úplně první musíme pochopit, že ke svobodě patří také svoboda vybrat si, že svobodu nechci. Pokud někomu vnucuji svobodu, není to svoboda, ale zotročení, byť ve jménu svobody.
A proč nechtít svobodu? Protože ve skutečnosti existují
Dvě svobody
Mužský princip se potřebuje rozpínat a rozšiřovat. Každou překážku, která mu v tom brání, vidí jako omezení a chce ji překonat.
Ženská energie se touží smrštit, zmenšit, zhustit. Jakékoliv omezení zvnějšku jí v tom pomáhá. Proto muž potřebuje ženu a žena muže. Když se mužský princip rozpíná a pohlcuje do sebe ženský princip, dělá tím dobře sobě i ženské energii.
Představte si, že byste nutili lva jíst trávu a antilopu lovit lvy. Totéž děláme ženám v ženské energii, když je nutíme k mužské svobodě. Bohužel ženy v ženské energii nejsou slyšet a navíc nepotřebují k dosažení své svobody pořádat demonstrace. Proto jsme zapomněli, že existuje i jiný pohled, než pohled mužské energie, ať už ho hlásají muži nebo feministky.
První je svoboda mužská. To je svoboda MOCI mít svobodu. Když člověk v mužské energii o tuto svobodu přijde, trpí. Protože je omezována jeho potřeba sám rozhodovat. Je také omezována jeho expanzivní energie.
Druhá svoboda je svoboda ženského principu. To je svoboda NEMUSET mít svobodu. Moci toho druhého následovat, smět se v něm ztratit, patřit mu. Smět se zhustit do tak malého bodu, že nebudu vidět.
My všichni jsme indoktrinováni představou, že svoboda je to nejlepší a že existuje jen první svoboda. Ale to není pravda. Představte si, že byste tuto svobodu dali 3letému dítěti. Protože druhou půlkou svobody je zodpovědnost a nutnost se o sebe postarat.
Žena může být mužsky svobodná. Ale pak musí být sama nebo s ní musí žít muž, který ji chce následovat. Nebo se budou dohadovat o tom, kam půjdou.
Samozřejmě, proč by nemohli najít kompromis? Protože pak ani jeden nepůjde naplno tam, kam má jít. Představte si, že jsme v Hradci Králové. Já chci do Prahy a ona do Brna. Je kompromis na půl cestě, někde v lesích? Nebo jeden den do Brna a druhý do Prahy? Ale co když jediná cesta je pěšky? Tak půl života cesta do Prahy a pak život v ní a druhá půlka v Brně? Ale jak poznám půlku života? A čí půlka? Moje? Nebo toho, kdo bude žít kratší dobu?
Už chápete, proč jsou manželství dnes tak málo trvanlivá? Ale to není nejhorší.
Žena může být mužsky svobodná. Ve vztahu ke svému malému dítěti. A i tam má být moudrým vládcem, nikoliv bezcitným despotou. Ale rozhodně ne loutkou v rukou malého dítěte.
K tomu správnému muži ale zdravá žena bude chtít být žensky svobodná. Bude toužit se o něj opřít, následovat ho, být s ním tam, kde je on a doslova se mu odevzdat.
Když žena trvá na mužské svobodě vůči jejímu muži, jejich děti jsou připraveny o možnost (svobodu) prožít dětství s mámou v ženské energii a v lásce.
Když chtějí být oba manželé mužsky svobodní, oba chtějí odejít a dřív nebo později se jejich cesty rozdělí.
Když je muž v mužské energii a žena v ženské, je to jinak. Muž jde, kam ho srdce táhne a žena následuje. Když si muž ženy váží, naslouchá jí a slyší její intuici, jde tam, kam je to pro všechny nejlepší.
A kdyby takový muž na ni přestal brát ohled, ona přejde do nezranitelné ženské energie a tam on už nemůže na ni nebrat ohled, i kdyby chtěl. Současně ale ona nebojuje proti tomu, co je součástí jejich cesty a údělu.
Úplné osvobození
znamená, že respektuju své potřeby jak mužské, tak ženské svobody. Nepoddám se, když potřebuju být mužsky svobodný/á. A přiznám, že toho druhého potřebuji a že toužím po jeho ochraně, když je právě v tomto okamžiku pro mě důležitější ženská svoboda.
Dokážu si jít za tím, co chci a současně přijímám svou zranitelnost a potřebu péče.
Svoboda znamená chovat se tak, jak chci. Říkat, co potřebuji. Dělat, co mě osvobodí. A současně vnímat ty druhé, kterak mě z pozice ženské energie prosí o to, co jim mohu dát a dát jim to, aniž by mi to svobodu jakkoliv bralo. A vnímat jiné druhé, jak se mnou bojují a ten boj si užít nebo do něj nejít nebo cokoliv jiného, jak to právě teď cítím.
A úplná svoboda znamená, že mohu klidně zapomenout na sebe, když to tak cítím. Že mohu být otrokyní, když to tak chci. Že mohu prožít jakýkoliv aspekt své duše. Že si mohu vybrat i to, čemu ostatní nerozumí nebo to dokonce považují za špatné či podřadné.
Toho se ale většina z nás bojí. Co když to těm druhým ublíží? Platí zde paradox. Když si to vyřešíte, všem to pomůže a vy můžete dělat, co chcete.
Dokud to nemáte vyřešeno, čím víc se snažíte neublížit, tím víc to ubližujete. Řešením není změna chování, omezování a restrikce. Řešením je vyřešit si svůj strach, že někomu ublížím, strach, že si to nemohu dovolit, strach, že …. a pak půjde vše jako po másle. A když ne, tak je potřeba se podívat na další svůj strach, přiznat si ho a uzdravit.
Když si myslíme, že je jen mužská svoboda, budeme se snažit vyrůst ze svých nesvobodných potřeb. Ano, některé z nich jsou neuzdravená touha po svobodě. Ale některé z nich ne. A kdybychom se je snažili osvobodit, napáchali bychom na nich mnoho škody.
Kurz Osvobození
Na tomto kurzu budeme dělat konstelace a různá divná cvičení. Jedno z nich je na otroky a na pány. Když jsem ho dělal poprvé na jednom dvoutýdenním kurzu, trvalo celý den a přineslo mi pochopení, co je to skutečná svoboda. Půl dne dělal vždy muž pána jedné ženě a druhou půlku to bylo naopak. Byl jsem otrokem jedné ženy, ale kterákoliv jiná mohla přjít a cokoliv po mě chtít. K tomu zde byl úkol od vedoucích, který každý z nás otroků musel splnit. Jedna žena mě chtěla ponížit a tak mi například dala těžký úkol: Já jí odpověděl: „Ó má paní, s radostí to pro Vás udělám. Ale nebudu pak schopen splnit úkol, který mi dali vedoucí. S radostí to pro Vás udělám, když jim to vysvětlíte.“ Nezmohla se ani na slovo a odešla.
Pak jsme se opět potkali a ona říká „Padej“ a já spadl. Bylo mezi námi jasno. Ona je sice formálně paní, ale mou svobodu mi nemůže vzít.
Nedávno jsem podobné cvičení dělal na jednom svém kurzu. Účastňuji se většiny cvičení, protože by nebylo fér, abych dal rozkaz a neukázal, že ho umím splnit. Když jsem byl otrok, mnohé ženy s tím měly větší problém, než já. Dostal jsem např. za úkol pozdravit protijdoucí pár a říct ženě, že jí to sluší. Nic nenormálního. Ale pro mou paní to byl důvod neuvěřitelného veselí. Doslova se prohýbala smíchy nad něčím, co si nikdy v životě nedovolila. Dostal jsem další úkol – kopnout do popelnice. Opět salva smíchu a radost pro oba. Ona si možná poprvé dovolila vyjádřit něco takového.
Pak jsem od jiné ženy dostal za úkol jít ven z restaurace a běhat dokolečka venku s deštníkem, dokud se neusuší. Zní to jako obrovská buzerace, ale já si to ohromně užil. Je to neuvěřitelné, ale když víte, že jste svobodní, můžete si báječně užít i nesvobodu.
A až když si budeme umět užívat úplné svobody i úplné nesvobody, budeme skutečně svobodní.A až pak budeme moci změnit to, co se změnit dá, přijmout to, co se změnit nedá a hlavně umět to správně rozlišit.
Budeme si pak také umět užít života tak naplno, aby, až si pro nás přijde smrt, jsme se jí mohli podívat do očí a s pocitem dobře odvedené práce a plně vychutnaného a do dna užitého života s ní odejít. A to je úplná svoboda – být tam, kde jsem a tam si to užít a vědět, že kamkoliv se dostanu, tam mi bude dobře. Ať už mým dalším úkolem bude si užít mužskou nebo ženskou svobodu. A je pravděpodobné, že když prospěju s vyznamenáním v ženské svobodě, dostanu možnost být ještě víc mužsky svobodný/á. A když se naučím být plně mužsky svobodný, možná se pak budu moci naučit plně odevzdat a dosáhnout stavu, kterému někteří říkají Nirvána, neboli Osvobození. A co bude pak? Na tom nezáleží, když nám bude dobře tak jako tak.
